Přežít jídlo připravené z jedovaté ryby fugu nebo zaplatit tisíce korun za jediný steak. Svět gourmetských specialit má své extravagantní legendy, které jsou vyhrazeny jen bohatým a mocným. O chuť u výjimečných extravagancí, za něž se platí tisíce a tisíce korun, sice jde, obvykle však až druhé řadě.

„Snobský nános, který se na tyto exkluzivity časem nabalil, je pro dobré jídlo vlastně toxický. Lidé vnímají jenom pozlátko, chuť a pravá hodnota jídla jdou stranou,“ tvrdí majitel kulinářského blogu Cuketka.cz Martin Kuciel.

Legendami opředené speciality jako jedovatá fugu nebo slavná francouzská paštika foie gras jsou podle něho spíše karikaturami kdysi regionálních a ničím nevyčnívajících produktů. Přesto jsou lidé za tyto pochoutky ochotni zaplatit horentní sumy. Co za ně doopravdy dostanou?

Kilo hovězího za tisíce korun

Třeba takové proslulé japonské hovězí maso z Kóbe. Pochází z krav a býčků plemene wagyu, kteří se rodí na farmách v prefektuře Hyōgo a místní si jich považují natolik, že je dokonce zakázali vyvážet za hranice země. Kdo si chce na nejdražším hovězím na světě pochutnat (v přepočtu zaplatíte za kilogram i 7000 korun), musí za ním přímo ke zdroji, nebo se spolehnout na pašeráky, kteří maso z Kóbe podloudně přepravují na pevninu.

Aby maso z těchto zvířat dosahovalo výjimečných kvalit, dostává se skotu takové prvotřídní péče, že strčí do kapsy i služby v pětihvězdičkovém hotelu. Tak prý má například k dispozici nejen šťavnatou pastvinu, ale dokrmuje se prvotřídním zrním smíchaným s pivem nebo s ostřejším saké, to vše podmalováno uklidňující vážnou hudbou.

Traduje se. že součástí péče je i každodenní masáž celého těla. Věříte tomu? Chyba lávky. O japonském hovězí z Kóbe koluje mnoho mýtů. „Krávy nedostávají pravidelné masáže a pivem nejsou krmeny běžně, ale jen občas v létě pro posílení apetitu. Přesto je jejich maso opravdu výjimečné,“ říká Jan Čeřovský z vinařského serveru www.jizni-svah.cz, jenž v Japonsku nedávno slavné maso z Kóbe ochutnal.

Tajemství jeho chuti spočívá v plemeni. Tajima (Tajima-ushi), jeden z druhů černého plemene wagyu, má maso s nádherným výrazným mramorováním s velmi vysokým poměrem tuku ke svalovině. Znalci toto mramorování oceňují na dvanáctistupňové škále. Čím je větší poměr tuku, tím lepší má maso chuť – a tím je také dražší. Jako hovězí z Kóbe může být nakonec označeno pouze to nejlepší maso býků z prefektury Hyōgo, jejímž hlavní městem Kóbe je.

„Za deset dekagramů plátku pravého výběrového hovězího z Kóbe zaplatíte v restauraci přímo provozované sdružením chovatelů tohoto skotu 3500 jenů, při současném kurzu tedy přes 700 korun,“ dodává Jan Čeřovský.

Káva, která zbyla v hromádce po cibetce

Šálek prvotřídní indonéské kávy Kopi Luwak vděčí za menší hořkost, intenzivní aroma a chuť podobnou likéru s příměsí divokého koření, stopou pomerančové marmelády a s jemným nádechem rebarbory mimo jiné také tomu, že kávová zrna projdou trávicím ústrojím cibetek, malých pralesních šelmiček, jež se kromě hmyzu a tropických plodů živí právě těmito zrny. Ta přitom jejich trávicím traktem procházejí nepoškozena. Sběrači je hledají v indonéských pralesích, aby pak mohla být prodávána jako nejdražší káva na světě.

Její cena je dána spíše malým množstvím kávy, která se dostane na trh, než její kvalitou. "Chuťově je Kopi Luwak průměrná káva. Má nízkou aciditu, lehkou kořenitost a zemitost a často nepříliš čistou dochuť,“ varuje Jaroslav Tuček z pražírny kávy Doubleshot.

Jako u jiných podobných zvláštností i v tomto případě platí zákazník hlavně za příběh. „Ochutnat kávu, která prošla trávicím ústrojím zvířete, je něco výjimečného a má to psychologický efekt i při pití. Nikdo neřekne, že by mu nechutnala, když už za ni zaplatil obrovskou částku,“ vysvětluje expert na kávu.

Mnohé další zajímavosti o pokrmech, které jsou určeny pro stoly milionářů, si můžete přečíst ve čtvrtečním magazínu boutIQue.