Poláci bývají velmi zaskočeni, pokud jejich styl jednání v byznysu i politice, připomínající často buldozer v kombinaci s tankem, narazí. Potvrdil jsem si to tento týden na Ekonomickém fóru, jehož třicátý ročník se přesunul z tradičního místa konání ve východopolské Krynici do Čechům mnohem bližší Karpacze na úpatí Sněžky.

Organizátoři v rámci desítek panelů ve spolupráci se státní energetickou firmou PGE připravili několik diskusí o česko-polských vztazích. Kolem nich se na obláčku vznášel aktuálně probíhající spor o uzavření dolu a elektrárny Turów na základě české žaloby podané k Soudnímu dvoru EU. Tento případ vnímají v Polsku jako mnohem větší problém než v Česku.

Jindy poměrně sebevědomí polští manažeři i státní úředníci, kteří mají co do činění s případem Turów, byli dost v rozpacích jak ve veřejných debatách, tak v kuloárech. Moc si nevědí rady s rozhodnutím soudu dočasně pozastavit těžbu nebo platit pokuty, které považují za hluboce nespravedlivé. A totéž platí o složitých jednáních, při nichž jim prý Češi dávají okatě najevo, že Varšava tahá za kratší konec provazu.

Těžko se to soudí, pokud člověk u těch jednání nesedí, ale je docela možné, že Poláci tak trochu sklízejí svoji dlouhodobou politiku chránit si svůj trh před zahraničními firmami. K těm českým se dlouhodobě staví poměrně dost přezíravě. To je vidět zejména ve strategických oblastech, kde má rozhodující slovo stát – tedy politika. V těchto týdnech a měsících například testuje schopnost české firmy dostat se na polský trh po úspěchu Škody Transportation s dodávkou souprav pro varšavské metro železniční dopravce RegioJet, který podle svého prohlášení vidí v Polsku velkou příležitost.

Držíme palce! Jen je třeba si uvědomit, že jednání ohledně vstupu třeba právě na takto regulovaný trh v sobě nese prvky čínského přístupu – jakýkoli problém bude chtít polská strana řešit na politické rovině, a to i se soukromou firmou, která v zásadě musí dříve či později narazit na zájmy některého z polských domácích gigantů, které zejména aktuálně vládnoucí pravicová vláda podporuje a zvětšuje.

Česko-polská obchodní výměna sice roste, ale je nerovnoměrná v neprospěch Česka, které je po Německu a Číně třetím největším obchodním partnerem Polska, pokud jde o dovoz, a po Německu a Slovensku také třetí ve vývozu.

Sám premiér Andrej Babiš je přes všechna obvyklá diplomatická ujišťování o skvělých vztazích s Polskem opatrný. Jeho fond Hartenberg sice v Polsku investuje, ale premiér na nedávné poradě českých velvyslanců opakovaně odmítal, že by česká vláda poslala příspěvek dvacet milionů eur (zhruba 526 milionů korun) do fondu Trojmoří, polské iniciativy, která má shromáždit projekty a peníze na investice do propojení středoevropských zemí. Tento projekt je v Česku spojený s betonovým snem prezidenta Miloše Zemana o kanálu Dunaj–Odra–Labe, kterému současná polská vláda samozřejmě tleská a který ale budí na české straně – diplomaticky řečeno – kontroverze.

K popularitě českého premiéra osobně mezi polskými vládci nepřispělo, když ve sporu o Turów v červnu veřejně popřel tvrzení kolegy Mateusze Morawieckého, který prý opravdu měl za to, že mu Babiš při rychlé schůzce na okraj summitu EU slíbil, že Česko žalobu stáhne. 

Polský byznys je kvůli velké roli státních firem poměrně hodně zpolitizovaný v oblastech, jako je energetika, ale na druhou stranu dokáže bez politiky prosperovat tam, kde je regulace státu malá nebo omezená. Nicméně, blíží se velký bod zlomu. Polská vláda sází na jednu kartu, protože polské hospodářství, energeticky opřené o uhlí, čeká zásadní transformace směrem k zelenější ekonomice. A to bez peněz z Evropské unie nepůjde. Jenže Varšava vede s Bruselem několik sporů o stav právního státu v zemi a Evropská komise dosud neschválila Polsku – na rozdíl od Česka – peníze do fondu, který by měl tuto transformaci po pandemii nastartovat. Pokud polská vláda neustoupí ve sporu o soudy, peníze prostě nebudou.

Polská vláda by tak nebyla schopna uvést v život svůj ambiciózní program „Polský úděl“, který je právě založen na investicích z unijních prostředků. Je to zatím teoretická debata, ale poměrně slušně rezonovala v kuloárech mezi  účastníky Ekonomického fóra v Karpaczi: Lze si představit, že by se spory s EU vyhrotily natolik, že by Polsko neustoupilo a o příspěvky z unie přišlo?

Takže ještě jednou: Držíme palce všem českým investorům, kteří se pokoušejí proniknout do Polska. Jen je třeba si uvědomit, že je to velký, dynamický a nepředvídatelný trh, kde má stát větší roli než v Česku.

Výběr týdne

Živnostníkům se po volbách nejspíš trochu uleví

Politické strany napříč spektrem se shodují, že je třeba zvýšit hranici pro platbu DPH. Konkrétní návrh, jak to udělat, připravila Hospodářská komora.

Křetínského byznys v Británii drhne

Firma EP UK Investments loni prodělala v přepočtu 682,6 milionu korun. Problémem jsou zajišťovací operace.

Bitcoin se stal poprvé oficiální měnou

Středoamerický Salvador zavedl kryptoměnu jako svoje druhé oficiální platidlo. Tady je příběh, jak se to přihodilo.

Nealko pivo táhne

Čechům zachutnalo pivo bez alkoholu. Pivovary zjišťují, že už to není jen nutnost pro řidiče, ale nápoj, který jim opravdu chutná.

Polymetal naplní kasičku PPF

Ruská těžařská firma pošle v příštích týdnech skupině PPF zhruba 150 milionů korun. Nebude to tento rok poprvé, co si firma Renáty Kellnerové letos vyinkasuje od ruského těžaře zajímavou dividendu.

Nový šéf OMV je zelenější

Poněkud neplánovaně usedl od 1. září do čela rakouského energetického koncernu nový šéf. Má především zkrotit starou gardu ve vedení, která je příliš spjata s těžbou a prodejem ropy a plynu.