V automobilovém průmyslu je udržitelnost úzce spjata s elektromobilitou

Budoucnost oboru vidím ve vývoji zelených plastů a alternativních plniv do plastů. Pro nás jako dodavatele je výzva se na tuto éru připravit, říká o směřování plastikářského průmyslu Tomáš Radosta, technický ředitel společnosti Magna Bohemia.

Co se ve vašem odvětví aktuálně děje?

Děje se toho opravdu hodně. Jednak začala éra robotizace a digitalizace, na kterou jsme se všichni postupně připravovali, události posledního roku a půl ale vše významně urychlily.

Stále větší důraz se také klade na udržitelnost, která se do našeho energeticky náročného odvětví promítá víc a víc. Ozeleňují se nejen výrobní procesy, ale vyvíjejí se také nové a udržitelnější produkty - například páté dveře, kryty nárazníků či různé aerodynamické prvky, jako jsou spoilery. A do toho přicházejí designéři, jejichž role je obzvlášť v automotive průmyslu neodmyslitelná a kterým inovované produkty nabízejí zcela jiné možnosti.

Vašimi významnými odběrateli jsou světové automobilky, které se již řadu měsíců potýkají s nedostatkem dílů a ohlašují nucené odstávky. Co konkrétně to znamená pro vás?

Pochopitelně to na nás má velký dopad. Zákazníci dnes nevědí, jak budou vyrábět, kdy a v jakém objemu budou naše dodávky potřebovat. Proto i u nás dochází k odstávkám a děje se tak z týdne na týden. Pro nás je pak obtížné řídit náklady i personál.

Druhá věc je, že se i v našem oboru potýkáme s nedostatkem materiálů, například určitých druhů granulátu. Jsem rád, že zatím se nám vždy podařilo sehnat materiál z jiného zdroje, ať už v rámci koncernu z jiného závodu či jiného dodavatele.

Materiál však nelze měnit plast za plast. Každý výrobek je vyvzorkovaný na přesně specifikovaný materiál od konkrétního výrobce a bez dalšího vyzkoušení a schválení zákazníkem nelze materiál měnit.

Nutno připustit, že během pandemie byla pro nás situace jednodušší – odstávka automobilek byla kontinuální a i my jsme na několik týdnů komplet zastavili výrobu. Současná situace je značně náročná na řízení.

Jak pohlížíte na problematiku udržitelnosti?

Plastikářský průmysl je velmi energeticky náročný, nejvíce elektrické energie vyžaduje technologie vstřikování. Chceme se proto vydat cestou snižování spotřeby a zamezení plýtvání.

Jako firma jsme se zavázali být v Evropě do roku 2025 zcela CO₂ neutrální, a proto intenzivně připravujeme různé projekty, jak toho dosáhnout. Chceme našim lidem dávat nástroje, jak energii šetřit – například při nevýrobě stroj efektivně odstavit, aby neběžel naprázdno.

Budeme také stroje osazovat měřením s cílem snižovat jeho spotřebu. Pokud je stroj na různých částech osazený čtyřmi až pěti měřáky spotřeby, lze včas predikovat, že někde na něm vzniká závada. Jestliže mi měření ukazuje, že v určité části stroje možná i jen mírně stoupá spotřeba energie, aniž by se cokoliv změnilo na vstupu, může jít například o vadné ložisko. Včasným odhalením pak můžeme stroj uvést do bezvadného stavu a zabránit plýtvání energií.

Co recyklace plastů z automobilového průmyslu – lze je v rámci cirkulární ekonomiky opětovně využívat?

Plasty z automobilů se dají recyklovat snadno, ovšem nedají se recyklovat do výrobků určených k opětovnému využití v automotive průmyslu. Hlavní důvody jsou striktní požadavky na vlastnosti plastových prvků ve voze a také estetický rozměr – zákazník si žádá, aby jeho vůz perfektně vypadal i po letech provozu. Recyklovaný plast může poměrně rychle změnit barvu a zešednout. Exteriérové plasty se také hodně lakují a odstranění laku před recyklací je velmi náročné.

I toto se však do budoucna změní a recyklovatelné plasty se začnou více používat také v automobilovém průmyslu. U vzhledových dílů pak bude jejich „nevzhlednost“ přímo designově přiznaná. Automobilky si výrobky z recyklovaných materiálů už dnes žádají a dodavatelé je chtějí vyrábět. Brzdou je skutečnost, že se zatím nepotkávají požadavky na mechanické i vzhledové vlastnosti výrobku s vlastnostmi, které nabízí recyklovaný plast. Zde je velký prostor pro další vývoj a výrobci granulátů na tom již pracují.

Pokud chceme u recyklovaného plastu dosáhnout stejných vlastností jako u nového, je třeba počítat s tím, že bude dražší.

Nejlépe se recykluje plast po prvním vstřiku, tedy jde o první recyklaci. Podmínkou je, že je poměrně dobře roztříděn. Výsledný materiál se pak hodí například pro výrobu spotřebního zboží jako květináčů, přepravek na zeleninu, plastových židlí či venkovního mobiliáře.

Liší se postup při recyklaci průmyslových plastů u výrobců od zpracování plastů, které vytřídí veřejnost?

Zde je rozhodujícím faktorem způsob třídění plastů. Běžný postup při recyklaci je takový, že vytříděná hmota se rozemele a pak se dále zpracovává tavením. Přitom asi sedmdesát procent energie potřebné k natavení plastu se získává třením a zbytek tepla dodávají topné pásy. Rozhodující roli hraje velikost granulí, které při mletí vznikají. Pokud jsou totiž některé granule větší, hrozí riziko, že se správně neprotaví. Při následném vstřiku pak mohou v lepším případě způsobit vzhledovou vadu, v tom horším pak vzniká vadný díl.

Znamená to, že pokud chci recyklát použít na výrobu produktů s vyššími nároky, je třeba ho nejdřív regranulovat, tedy rozemlít, a pak znovu granulovat na stejně velké částečky. Teprve poté lze pokračovat natavením granulátu a vstřikováním.

Celý proces je energeticky i finančně velmi náročný a používá se především tam, kde jsou vysoké nároky na vzhled i funkčnost. A to hovořím o recyklaci plastů, které byly vytříděny v průmyslu a jsou stejného druhu.

Naopak plasty, které sbírá a třídí veřejnost do kontejnerů, jsou velmi různorodé. Pocházejí od různých výrobců, obsahují odlišné druhy plniva. Navíc málokterý výrobek je vyroben pouze z polypropylenu, většinou se jedná o směsi. Přidávaná plniva zajišťují požadované vlastnosti konkrétní hmoty jako nehořlavost, UV stabilitu, odolnost proti zkřehnutí nebo změně barvy.

Každý druh plastu se taví při jiných teplotách. Nedojde tak k úplnému promíchání a vzniku správné taveniny pro zpracování. Jinými slovy plasty vytříděné veřejností lze použít pouze na výrobky, na které jsou kladeny nižší požadavky.

Jak je to s cenou recyklovaných hmot?

Lidé si často myslí, že recyklovaný materiál bude levnější, recyklace je však energeticky náročná. Ve výsledku to tedy znamená, že získaný produkt má o něco horší vlastnosti a jeho cena je podobná jako u plastů po prvním vstřiku. Pokud chceme u recyklovaného plastu dosáhnout stejných vlastností jako u nového, je třeba počítat s tím, že bude dražší.

Udržitelnost v automobilovém průmyslu je nerozlučně spjata s elektromobilitou. Nakolik to ovlivňuje vaši produkci?

První elektromobil, pro který jsme začali vyrábět kompletní páté dveře, je model I3 od BMW. Dodáváme díly také pro elektromobil značky Jaguár, především spoilery a plastové blatníky, a připravujeme další projekty pro vozy z dílny Volkswagenu.

Významným zákazníkem libereckého závodu je i Škoda Auto a i pro tohoto zákazníka chceme nabízet díly pro elektromobily. V elektromobilitě vidíme budoucnost. I když popravdě řečeno, z výrobního hlediska pro nás nehraje roli, zda je díl určen pro auto se spalovacím motorem, anebo do elektromobilu. V obou případech a při správné aerodynamice plní svou roli: buď snižuje spotřebu spalovacího motoru, anebo prodlužuje dojezd elektrovozu.

Působíte dojmem zapáleného odborníka. Jak jste se k tomuto oboru vlastně dostal?

Plastikařina mě oslovila na vysoké škole, kde jsem tento obor studoval a velmi mě to zaujalo. Po absolvování Technické univerzity v Liberci, která mimochodem jako jediná u nás technologii tváření kovů a plastů vyučuje, jsem začal v oboru pracovat.

Plasty se zabývám od roku 1996 a vidím v nich budoucnost, obzvlášť v automobilovém průmyslu. Konstruktérům umožňují navrhovat různé designové tvary, být kreativní a přizpůsobovat auto aerodynamice.

Vezměme si například světla: čirá světla se dnes vyrábějí z polykarbonátu a to přináší obrovské možnosti. Dříve se používalo jen sklo, a proto měla všechna auta buď kulatý, nebo hranatý tvar, pro designéry to bylo těžké, nemohli na tom nic změnit.

To samé platí pro nárazníky, u nichž roste aerodynamická funkce. Z plastu lze vyrábět jakýkoliv tvar, což například u tváření kovů nejde. Plasty jsou ve srovnání s kovy velmi lehké, umožňují snižovat hmotnost automobilu a tím přispívají k nižší spotřebě. To je dnes obrovské téma z hlediska udržitelnosti a také elektromobility, kde se dopad projevuje příznivě v dojezdu.

Jak je na tom český plastikářský průmysl ve srovnání se světem?

Dle mého názoru je plastikářský průmysl v České republice zcela srovnatelný s tím světovým. Dnes jsou i u nás dostupné ty nejmodernější technologie a co se týká odborníků, ty máme na velmi vysoké úrovni. Důkazem toho je i loňské ocenění PACE AWARD pro naši firmu za technologii. Cena PACE je takový Oscar v průmyslu. Uděluje se každoročně za inovaci vyvinutou primárně dodavatelem, přičemž podmínkou je, aby byla inovace pro automobilový průmysl nová, skutečně se používala a „měnila pravidla hry“. My jsme PACE AWARD získali za rámovou strukturu z kompozitního materiálu určenou pro vyztužení zadních výklopných dveří. Ve srovnání s ocelovou verzí přináší naše řešení úsporu hmotnosti o deset procent.

Kam byste si přál, aby váš obor směřoval?

Samozřejmě bych si přál, aby i nadále vzkvétal. Aby skončily potíže typu nedostatek komponentů a aby subdodavatelský řetězec šlapal tak, jak jsme byli zvyklí. Aby se jednotlivá kolečka přestala zadrhávat. Český plastikářský průmysl je velmi konkurenceschopný na mezinárodní úrovni, ať už jde o střední nebo západní Evropu či USA.

Budoucnost spatřuji v nových produktech a materiálech. Významný vývoj běží v oblasti zelených plastů a také alternativních plniv do plastů. Pro nás jako dodavatele je výzva se na tuto novou éru připravit. Věřím, že v blízké budoucnosti budeme z těchto materiálů běžně vyrábět a dodávat.