Poučka „čas jsou peníze“ se v Německu po první světové válce dostala pod kůži všem. I žebrákům. „Když dostanou almužnu, ihned zmizí, neboť každá minuta je drahá,“ píše sugestivně Erich Maria Remarque v románu Černý obelisk. „Cena polévky může za hodinu stoupnout o několik milionů marek.“ Hyperinflace je v románu všudypřítomná. Hybatelem děje je vlastně kurz dolaru, ten vše řídí. Jedna z postav chce už podruhé v jednom dni přidat, protože po dalším propadu marky ani zvýšená mzda nestačí na to, aby si odpoledne koupila kravatu. „Všichni střádalové jsou samozřejmě na mizině. A právě tak dělníci a všichni, co jsou odkázáni na mzdu. Skutečný blahobyt mají pouze lidé s devizami, s akciemi nebo s velkými věcnými hodnotami,“ popisuje Remarque ekonomickou katastrofu. Z té většina Němců vinila Versailleskou smlouvu, která jejich poražené říši vnutila obří reparace. Ovšem to byl jen jeden kamínek ve skládance.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se