Na nádraží v ukrajinském městě Mostyska je páteční ráno a velká zima. Za námi je dlouhé noční vykládání vlaku s humanitární pomocí, kterou darovali Češi lidem zasaženým válečným konfliktem. Probouzíme se ve spacáku přímo ve vagonu. Je tu zhruba pět stupňů, pocitově ještě méně. Zuby si čistíme perlivou vodou z PET lahve, protože vlak nemá tekoucí vodu. 

Vagony patří podnikateli Albertu Fikáčkovi. Na Ukrajinu se ho rozhodl vypravit hned po začátku ruské invaze. Ve vlaku je s námi. Snaží se ze všech sil, abychom dnes nabrali až 500 lidí, kteří se chtějí dostat z válčící země do bezpečí. Neustále telefonuje, přijímá hovor za hovorem. Dnes v noci naspal asi jen tři hodiny. „Přijde mi hloupost se zastavit, když někdo říká, že něco nejde,“ říká Fikáček. Ve stanici, kam jsme přijeli, nejel normálně rozchodný vlak z Evropy už 20 let. Jeho souprava je tak za dlouhou dobu první, která do Mostysky z ciziny zavítala. Zdůvodňuje to tím, že v takové vážné situaci musí být trochu ignorantem a vyrazit bez větších domluv. „Každý na sebe jen čeká navzájem, ale když na ně pustíš problém, tak oni ho nakonec rychle vyřeší,“ popisuje svou zkušenost. 

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se