Kdo by nechtěl vědět, co má jiný pod pokličkou. V devadesátých letech pod ní měli Zbyněk Dančák a Miroslav Halaš plastový patník. Některé podnikatelské příběhy nezačínají v garáži, ale v kuchyni či v obýváku. Nic neobvyklého u startujícího šéfkuchaře či zakladatele sociální sítě. Trochu překvapivé u řidiče v technických službách a soustružníka v opravnách strojů, kde se vyrábí díly na lokomotivy.
Ve zlatých podnikatelských devadesátkách bylo možné vše. I pozorovat, jak se ve velkém hrnci postaveném na vařiči pomalu taví vyřazený patník, který se ještě nedávno tyčil kolem železničního přejezdu. Možná by to dokonce mohl být příběh o začátku cirkulární ekonomiky v Česku. Je ale o tom, jak společnost Dakr, zcela bez peněz, začala vyrábět své sekačky. Firma s nynějšími tržbami přes 152 milionů korun a exportující do mnoha evropských zemí.
Sekačka z přilby na hlavu
Zakládající majitelé byli jedni z těch, kteří si ještě za komunismu vyráběli z posbíraných součástek travní sekačku svépomocí doma. Po revoluci se rozhodli, že tento um zkusí využít a sekačky začnou vyrábět sériově. Plastové díly se tavily v hrnci, kovové se obráběly. Jedinými stroji, které v té době používali, byly soustruh a frézka. Oba postavené v obytných místnostech rodinného domu jednoho ze zakladatelů. Co se dalo, vyrobilo se doma. I první svářečka. Do sekaček se dokupovaly motory a kola.
„V té době bylo možné najít rotační bubnové sekačky jen na velkých zemědělských strojích. Jimi se sekala vysoká tráva. Pro domácí použití ale nic podobného neexistovalo, takže každý, kdo chtěl něčím takovým sekat svoji zahradu, si to musel vyrobit sám, na koleně, buď s elektromotorem, nebo spalovacím motorem. A my jsme přesně tento typ sekaček začali vyrábět v 90. letech. Sériovou produkci jsme odstartovali jako první v Evropě,“ vzpomíná Karel Dančák, současný jednatel společnosti a bratranec jednoho ze zakladatelů.
První sekačka měla motor z motorky a kryt na ni byl vyroben z ochranné přilby na hlavu. „Ve srovnání se stroji, které prodáváme nyní, je to jako porovnávat velorex a mercedes,“ usmívá se spolumajitel firmy, kde pětinu zaměstnanců tvoří rodinní příslušníci. První vyrobená sekačka stojí dodnes ve firmě na ukázku.
„Do servisu k nám ale normálně chodí lidé se sekačkami, které jsme vyrobili na začátku 90. let. Vždy když začínáme nový výrobek, číslujeme ho od jedničky. Neschováváme výrobní čísla za složité řady. Lidé jsou pak na to hrdí, že mají doma třeba číslo pět,“ doplňuje Karel Dančák s tím, že stále mají k dispozici náhradní díly jako žací talíř či nože i na stroje, jejichž výroba skončila před více než 20 lety.
Pouť jako prodejní kanál
Sekačky s plastovými podběhy, tedy spodními kryty žacích talířů, vyrobenými z roztavených plastových obrubníků odlitých do forem na dnešní dobu úsměvných, musely napřed najít své zákazníky. Dančák s Halašem vytipovávali místa, kde se scházelo více lidí, a tam je předváděli. „Jezdili jsme po vesnických poutích a ukazovali je. Lidé je neznali a nevěřili jim,“ vypráví Karel Dančák. Vše chtělo svůj čas. S prvními úspěšnými prodeji mezi kolotoči a výstavními stánky na různých veletrzích se začala rozjíždět výroba. Lidé viděli fungující sekačku u souseda a chtěli ji také. Po čase o ně začali mít zájem velcí odběratelé a mnoho drobných prodejců.
„Prodávalo se to najednou úplně samo. Hned jak se komunita dozvěděla, že to funguje. Není divu. Oproti používaným lištovým sekačkám byly tyto jednodušší, lehčí, snadněji se ovládaly a nebyly háklivé na kdejakou větvičku. S lištovou sekačkou, když jste na něco najeli, hned se to ztupilo a museli jste nože brousit,“ líčí jednatel, který zároveň přiznává, že má trochu profesní deformaci, kdy kouká na to, jak je posekaný kdejaký trávník.
Česká rodinná strojírenská firma, která vznikla v roce 1990. Jako první v Evropě přišla na trh zahradní techniky s bubnovými sekačkami, s diskovými sekačkami nebo rozmetadly soli se speciálním vysypávacím mechanismem.
Kromě toho vyrábí i mulčovače, stroje pro půdní práce či úklid sněhu. Má řadu unikátních konstrukčních řešení, která jsou chráněna českým či evropským autorským právem.
Nejvíc strojů prodává v Česku, ale exportuje i na Slovensko, do Anglie, Maďarska, Německa, Francie či Polska.
„Snažíme se o to, aby si lidé uvědomovali, že by trávník neměl být mrtvou plochou. Přesně tou jsou takové ty krásně vypadající zelené koberce, které majitelé sekají do výšky pěti centimetrů klidně i desetkrát za rok. Na nich dochází k obrovskému odparu, tedy vodním ztrátám. Naproti tomu vyšší tráva, kterou posekáte dvakrát za rok, sekačkou na vysokou trávu, je plná rozmanitých živočichů, poletujících motýlů. Rostliny na ní stihnou vysemenit a ráno je tráva plná kapek rosy,“ popisuje Karel Dančák, jak by si přál, aby vypadaly zvláště zelené městské plochy. Tedy jako louky, které sekali kosou naši prarodiče. „Aby města nevypadala jako vyprahlá poušť, která se šíleně přehřívá,“ doplňuje.
Povodně jako restart
Po poměrně strmém počátečním růstu se po několika letech Dakru přestávalo dařit. Narůstala konkurence, klesaly tržby. Firma směřovala k zániku. Do toho přišly v roce 1997 povodně. Výrobna i prodejna se ocitly pod vodou. Všude byl metr vody a řada věcí se musela vyhodit. To, že se firma ocitla doslova na dně, vnímá Karel Dančák jako impulz k jejímu restartu.
„Uvědomili jsme si, jak je důležité nezakrnět. Nemyslet si, že to, co máte, stačí. Že když něco vymyslíte, bude to fungovat navždy. Nebude. Musíte neustále přicházet s něčím novým, zajímavým, o co budou mít zákazníci zájem. A nejen to. Musíte se soustředit také na svoji výrobu. Používat nové technologie, automatizovat. Ne jako když jsme si na konci devadesátých let mysleli, že to už půjde samo, a usnuli jsme na vavřínech,“ vysvětluje.
Firma cíleně osekala náklady jen na ty nezbytně nutné a prioritou se stal vývoj nových produktů. Po letech soustředění se jen na jeden typ výrobku to byla velká změna. Stroje byly najednou víceúčelové a používat se mohly po celý rok. Stačilo jen k univerzální jednotce připojit potřebný pracovní adaptér – na posekání trávy, k mulčování, na převoz věcí či úklid sněhu.
„Rozšířili jsme sortiment. Chtěli jsme, aby stroje byly víceúčelové. Aby se daly používat více než pár hodin za rok na sekání. Aby s nimi člověk dovedl posekat zahradu, ale i třeba odklidit sníh. Naše firma už nebyly jen bubnové sekačky,“ líčí příběh jednatel.
Velký zlom přišel v roce 2004. Výrobky Dakru najednou nebylo vidět jen na zahradách, ale i na polích či při zimním úklidu cest. Sortiment se stále rozšiřoval. V současnosti jej tvoří bubnové sekačky, diskové sekačky, mulčovače, rozmetadla soli, zametací kartáče, obracečky, drtiče větví, čtyřkolový stroj, který může sloužit i jako terénní vozidlo, a řada dalších.
Díky restartu společnost neustále roste, poptávka již převyšuje výrobní kapacity a negativně se na ní nepodepsal ani koronavirus. „Nemáme žádné úvěry, vše financujeme z vlastních zdrojů. To, jak se naší firmě nyní daří, úplně předčilo naše sny,“ hodnotí spolumajitel.
Vyvíjet a modernizovat je základ
Velký podíl na tom mají právě inovace. „Třeba naše disková sekačka. Bubnové sekačky mají běžně záběr kolem 70 cm a naše disková, díky tomu, že má menší odpor, má záběr 125 centimetrů. To je pak obrovský rozdíl pro člověka, který chce posekat hektar plochy. Hned nachodí jen přibližně polovinu kilometrů,“ ukazuje Dančák jednu z inovací, na kterou má firma ochrannou známku a se kterou přišel jeho synovec, který ve společnosti vede vývoj a je jedním z držitelů Ceny Josefa Hlávky, udělované talentovaným studentům. Společnost má vlastní vývojové a konstrukční oddělení a také prototypovou dílnu a již brzo by měla představit další novinku v zahradní technice. O co se bude jednat, ale majitel neprozradí.
Stáhněte si přílohu v PDF
Kromě rozšíření sortimentu je podle Karla Dančáka také klíčem k úspěchu vydělané peníze investovat do nákupu nových technologií a výrobních strojů. Po hrncích na plotně a starých frézkách ve výrobě už dávno nejsou žádné stopy. Zato je v ní řada špičkových robotických a automatických CNC strojů. Na výrobě sekaček se podílí laser, CNC stroje na vyřezávání plechu, soustruhy, plně automatizované svářecí robotické pracoviště. „Prvního robota jsme koupili v roce 2006 a stále modernizujeme. Máme například obráběcí stroj, který umí zhotovit součástku od začátku do konce, tedy včetně všech soustružnických a frézovacích operací. Vlastně nám z tyče vypadne hotová, kompletně obrobená součástka. A s modernizací určitě nekončíme. V automatizaci a digitalizaci výroby pokračujeme dál. Nyní nás čeká projekt, díky kterému budeme moci sbírat a vyhodnocovat informace ze všech strojů,“ říká Dančák, který na sebe během rozhovoru prozradí, že laser občas ovládá i ze své dovolené u moře. Kapacita výroby se díky moderním technologiím minimálně zečtyřnásobila a pomáhají také udržovat nízké výrobní náklady.
V mnohém navíc firma není závislá na externích dodávkách. Řadu věcí si vyrábí sama a nakupuje jen specializované díly, jako jsou motory a některé převodovky. „Hlavně musíte prodávat výrobky, které jsou kvalitní, jednoduché na obsluhu, vydrží řadu let a seženete na ně náhradní díly,“ radí všem podnikatelům Karel Dančák.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Budoucnost strojírenství.
