Je vcelku logické, že středobodem zájmu digitalizace zdravotnictví je pacient. Zdravotnictví by si ovšem mělo vzít příklad z komerční sféry a zaměřit se také na dodavatelsko‑odběratelské vztahy. Nemocnice nebo ordinace každý den přijímají i vydávají zdravotnické zboží. To znamená, že jej někdo musí objednávat, kontrolovat, přijímat, vydávat a řešit fakturaci. A ten „někdo“ je často kvalifikovaný specialista, který ztrácí čas rutinní administrativou a nevěnuje se pacientům.

V komerční sféře se pro tyto případy využívají mezinárodní komunikační standardy, jedním z nejznámějších je EDI (systém elektronické výměny dokladů). Pokud dodavatel i odběratel využívají tento standard, obchodní komunikace se z velké části automatizuje.

Byla by škoda při úvahách o digitalizaci zdravotnictví myslet pouze na pacienta či portál zdravotní dokumentace.

Odběratel přes EDI odešle objednávku a obratem dostává potvrzení o jejím přijetí protistranou. Dodavatel ještě před fyzickým odesláním zboží pošle přes EDI dodací list, díky kterému se příjemce na příjem předem připraví. Po fyzickém příjmu se znovu přes EDI posílá faktura, kterou systém automaticky zpracuje a zaúčtuje.

Jakkoliv je zdravotnictví konzervativní a legislativou svázaný obor, odběratelsko‑dodavatelské vztahy jsou ve všech odvětvích obdobné. Standard EDI je již desítky let nepostradatelnou součástí automotive a v posledních letech společně se skladovými systémy proniká také do segmentů e‑commerce, stavebnictví nebo farmacie.

Byla by proto škoda při úvahách o digitalizaci zdravotnictví myslet pouze na pacienta či portál zdravotní dokumentace. Jakkoliv je toto pomyslný vrchol, pozornost si zaslouží i lékárny, laboratoře nebo ordinace. Ty ani nemusí čekat na legislativu či příkaz shora – zmíněné EDI mohou zavést ihned.

Související