Česko má velkou šanci rychle dohnat své nejvyspělejší sousedy. Co do ekonomického výkonu už předehnalo Itálii či Španělsko, kterým v 90. letech závidělo jejich příslušnost k vyspělému Západu. A optimistickému růstovému scénáři nahrává i současné ekonomické dění. Avšak navzdory pozitivnímu trendu hrozí, že pokud včas neuděláme potřebné změny jak v soukromém sektoru, tak především ve veřejné sféře, Česko ustrne v ekonomické pasti. To znamená, že vyčerpá svůj růstový potenciál, jeho ekonomika začne stagnovat, či dokonce klesat. O tom, kterým směrem se Česko vydá, se rozhoduje u voleb. Jak jsme ostatně viděli v minulém volebním období, za státní dotace a podporu si lidé dlouhodobý blahobyt nekoupili. Populistické rozdávání peněz naopak přiživilo současný růst inflace.

Pohled do propasti

Česko má 12. nejvyšší hrubý domácí produkt na hlavu z 27 zemí Evropské unie. V tomto ukazateli je nejen před zeměmi střední a východní Evropy, které spolu s ním v roce 2004 vstupovaly do Evropské unie, ale také před všemi zeměmi jižní Evropy. Dotahujeme se na Velkou Británii. Podle Indexu prosperity, který vedle výkonu ekonomik hodnotí také například míru jejich investic nebo odolnost vůči krizím, Česku patří dokonce deváté místo v Evropě. „Je to skvělý výsledek ekonomické transformace v 90. letech,“ říká hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil.

Jenže právě potenciál nastartovaný transformací se už začíná vyčerpávat. Tempo přibližování Česka k nejvyspělejším zemím Evropy a světa v posledních letech zpomaluje a je otázkou, zda už na svůj strop nenarazilo. „Jak ukazuje historie, bude velmi těžké se ze ‚střední příjmové ligy‘ dostat mezi světovou elitu,“ varuje bývalý guvernér České národní banky Jiří Rusnok.

Takovým vývojem si v 90. letech prošlo například Japonsko. Na své cestě ke světovému ekonomickému prvenství vyčerpalo svůj potenciál a dosud se mu hospodářství nepodařilo rozhýbat.

Limity průmyslu à la asijští tygři

V ekonomické pasti už uvízly desítky zemí světa. Nejznámějším příkladem jsou asijští tygři, tedy Jižní Korea, Singapur a Tchaj‑wan. Past postihuje především země, které založily svůj ekonomický rozvoj podobně jako Česko na průmyslové výrobě. S růstem ekonomiky, který je má přivést mezi světovou elitu, se totiž rychle zvedají také mzdy zaměstnanců v průmyslu. Pokud se ruku v ruce s tím průmysl nepřeorientuje na výrobky s vyšší marží a nezatlačí na růst produktivity, firmy čím dál dražší pracovní sílu pocítí na nákladech a tržbách. Ekonomika zpomalí. Na pár let se to dá oddálit zvýšením dluhu lidí, firem nebo státu, jenže i tento zdroj růstu se postupně vyčerpá. Ekonomika začne v lepším případě stagnovat.

Právě na takovém rozcestí nyní stojí Česká republika. „Tuzemská ekonomika začala narážet na své limity kvůli podinvestovanosti, přehřátému trhu práce a celkové struktuře,“ upozorňuje Navrátil.

Na vině podle Rusnoka přitom není jen objektivní stav tuzemského hospodářství. Mezi světovou elitu prostě nemůže patřit každý, stačí malá chyba a země z ní vypadávají. To ostatně potvrzuje příklad Itálie, kterou Česko ekonomicky předehnalo v době vrcholící koronavirové pandemie. Příkladů, které by Česko ve svém rozvoji mohlo následovat, je naopak málo. A ani jejich zvolená cesta nebývá vždy dokonalá, jak ukazuje případ Irska (viz infobox).

„Stojíme na rozhraní. Teď se to navíc prolíná s ozeleňováním evropské ekonomiky, změnami v automobilovém průmyslu, což naše dohánění elity komplikuje,“ dodává Rusnok. I podle něj tak Česku reálně hrozí, že nebude mít dost síly se na nejsilnější dotáhnout.

Pět let na hraně

Mezinárodní studie z roku 2015, která analyzovala riziko uvíznutí v pasti ekonomiky středních příjmů v zemích visegrádské čtyřky a na níž se podílela Asociace pro mezinárodní otázky, identifikovala Česko jako zemi, která v porovnání se svými sousedy spíše ztrácí dech.

„Řada pozitivních ekonomických indikátorů – včetně relativně nízké úrovně veřejného dluhu nebo vyhlášení několika velkých přímých zahraničních investic – naznačuje, že česká ekonomika může postupovat na trajektorii ekonomické konvergence k průměrnému HDP na obyvatele EU. Největší domácí překážkou, která může zpomalit jakékoli budoucí snahy o konvergenci, však zůstává ‚skleněný strop‘ institucionálních omezení,“ konstatovala tehdy studie. Největší rezervy výzkumníci shledali ve financování školského systému, zejména univerzit, a absenci penzijní reformy. Naopak jiné země Visegrádské skupiny dokázaly lépe využít prvenství, díky nimž si zajistily ekonomický skok. Slovensko tak například jako první přijalo euro, Polsku patří prvenství v rychlosti výstavby dálnic.

Pořadí zemí Evropské unie podle HDP na osobu

Podle analytika Kryštofa Kruliše, který se v roce 2015 na přípravě studie podílel, je většina jejích závěrů platná i nyní. Pokud se česká ekonomika velmi výrazně nezmění, má Česko jen málo šancí prorazit „strop“ nad svou hlavou a dohnat nejvyspělejší země Evropy. „Naše výroba je zaměřená na Německo. Těžko tomu unikneme i z hlediska geografie i kvůli tomu, že se zaměřujeme na průmyslovou výrobu, a ne na služby, které se dají v globalizovaném světě nabízet bez ohledu na geografické limity,“ uvádí Kruliš a dodává: „Pokud půjdeme dál nastavenou trajektorií, bude to, jako kdyby vagony chtěly předběhnout lokomotivu.“

Česko se zkrátka zaseklo na svém potenciálu, a pokud ho nezvýší, buď se bude světové ekonomické elitě přibližovat desítky let, anebo by mu v kombinaci s vysokou inflací dokonce mohl hrozit japonský scénář dlouhodobé stagnace.

„Pokud ustrneme na vavřínech a budeme si říkat, že už máme dostatečnou životní úroveň, tak potom do té pasti můžeme velice snadno spadnout,“ varuje hlavní ekonom poradenské společnosti Deloitte David Marek a dodává: „Pokud ale budeme chtít být druhým Irskem, považovaným za evropský ekonomický zázrak, pak je na nás, abychom si volili dravější politiky, kteří budou chtít nastavit ekonomiku tak, aby rostla rychleji.“

Jak ukazují příklady z různých koutů světa (viz infoboxy), přidržet ekonomiku v pasti totiž může například i vysoký veřejný dluh nebo nestřídmé utrácení na straně domácností žijících z úvěrů. Naopak investice do digitalizace či technologických odvětví či promyšlený a státem podporovaný rozvoj školství ji mohou z pasti vytáhnout a umožnit jí dál růst. „Je to jen na nás, jakou cestu si zvolíme,“ uzavírá Marek.

Související

Země v ekonomické pasti

Itálie

Je třináctou nejsilnější ekonomikou v Evropské unii a zároveň asi nejvýstižnějším příkladem země, která ustrnula v ekonomické pasti. Zatímco v 70. letech italské hospodářství rostlo i o sedm procent ročně, od roku 2000 se jeho růst potácí kolem nuly a v době krizí výrazně klesá. Výsledkem je, že ještě v roce 2008 měla země hrubý domácí produkt téměř 41 tisíc dolarů na obyvatele, nyní je to jen kolem 32 tisíc dolarů.

Vývoj italské ekonomiky podle ekonomů poznamenala především politická nestabilita. „Chaos v politice, populismus střídající jiný populismus ekonomice neprospívá a je to vidět ve všech aspektech tamního hospodářského života – na růstu, na potenciálu růstu italské ekonomiky, zaměstnanosti,“ popisuje ekonom David Marek.

Dalším nepříznivým faktorem, který ubírá italskému hospodářství na síle, je nepříznivá demografická situace. Itálie má nejstarší populaci v Evropě. Především má velký podíl ekonomicky neaktivních obyvatel, kteří nevytváří žádné hodnoty. Na důchody přitom země vynakládá jednu z nejvyšší částek v Evropě – téměř 16 procent svého HDP. V Česku je to pro srovnání jen zhruba osm procent. „Pokud je společnost dlouhodobě v sociálně‑ekonomické depresi, tak to nepřidá ani na náladě rodit děti,“ upozorňuje Marek.

Japonsko

V 80. letech minulého století bylo Japonsko považováno za zemi, která se v dohledné době stane absolutním lídrem světové ekonomiky. Ekonomové pokládali za jisté, že během několika málo let předstihne i Spojené státy. Japonsko tehdy těžilo ze své technologické transformace, díky které se snáze než ostatní země vypořádalo i s ropnými šoky v 70. letech.

Jenže počátkem 90. let se japonský ekonomický boom zadrhl. Za příčinu vzniku hospodářské bubliny, která vyústila v pád japonských akciových trhů a desetiletí stagflace, ekonomové považují nepřiměřený nárůst půjček. Levné dostupné úvěry využívaly domácnosti především za účelem nákupu spotřebního zboží, půdy, nemovitostí a akcií. Japonci si tak žili nad poměry, což se odrazilo v nárůstu inflace.

Japonská centrální banka v roce 1989 ve snaze regulovat inflaci zvýšila úrokovou míru. To vedlo ke splasknutí bubliny a krachu japonského akciového trhu. V návaznosti na to se banky dostaly do problémů kvůli nesplaceným úvěrům. V řeči čísel: zatímco v roce 1995 přesahoval japonský HDP na obyvatele 43 tisíc dolarů, kolem roku 2002 to bylo jen kolem 32 tisíc dolarů. Teprve v letošním roce by se mohlo Japonsko vrátit na úroveň z roku 1995.

Země, které prorazily mezi ekonomickou elitu

Skandinávie

V první polovině 20. století se v pasti ekonomiky středních příjmů ocitly také skandinávské země. Postupně se jim ale podařilo tento problém překonat. „Je to dáno kombinací nerostných zásob a lidského kapitálu a jeho rozvoje,“ popisuje analytik Kryštof Kruliš.

Švédsko, Finsko i Norsko investovaly především do školství, v jehož fungování mohou sloužit za vzor Evropy. Díky zvyšování platů se jim podařilo do školství přitáhnout nejnadanější profesionály.

Dalším pilířem fungování těchto zemí je digitalizace. Švédsko už prakticky odbouralo platby v hotovosti, platební kartou se dá zaplatit i na tržišti nebo za veřejné toalety. Země také jako první rozjely takzvanou bankovní identifikaci, díky níž se mohou občané snadno a rychle identifikovat při online komunikaci se soukromými firmami i státními úřady pomocí jména a hesla do internetového bankovnictví. Ve Finsku toho využívá téměř 90 procent populace, v Norsku dokonce 98 procent populace. Stejně dobře se ve Skandinávii chytly také datové schránky, které naopak v Česku i po více než deseti letech fungování využívají jen zhruba dvě procenta populace.

Irsko

Irsko je příkladem země, která se dokázala vyhoupnout mezi ekonomickou elitu, a to navzdory tomu, že v rámci Evropy patřila k regionům, které kvůli slabosti svého bankovního sektoru nejvíce zasáhla finanční krize z let 2008 a 2009. Irsko se ale rychle vzpamatovalo. Jeho HDP vyšplhal z úrovně kolem 61 tisíc dolarů na obyvatele v roce 2007 na 99 tisíc dolarů na konci loňského roku. „Díky přilákání globálního digitálního kapitálu spojeného s evropskými dotacemi, které se tam dávaly do infrastruktury, Irsko vystřelilo z jednoho z nejchudších regionů EU směrem k těm statisticky nejbohatším,“ uvádí Kruliš.

Irský ekonomický zázrak se opírá především o nízké zdanění, na něž láká především firmy z oblasti IT, a množství IT odborníků, které je jim schopné nabídnout. Během koronavirové pandemie se pak ukázal být důležitým tahounem ekonomiky také tamní farmaceutický průmysl. Ovšem podobně jako Česko také Irsko trpí kvůli vysoké míře zahraničního kapitálu odlivem dividend, který míru bohatství jeho občanů snižuje. V čem si ale stojí výrazně lépe než Česko, je přidaná hodnota v poměru k HDP. V té Irsku patří 9. místo v Evropě, předstihlo už dokonce země, jako je Švédsko nebo Rakousko. Česko je oproti tomu 24.

Související