Vážený pane docente, co vidíte v současné době jako největší problém či úskalí dopravy, ať už veřejné, či individuální v České republice?
Rozhodně je to z mého pohledu přehlcenost a počet nárůstu dopravy. Vidíme to hlavně v individuální automobilové přepravě. Když se na to podíváme, tak dříve ve vesnici na dvoře bylo jedno auto, někdy ani to ne, dnes jsou tam dvě až tři. Na začátku devadesátých let, v období raného kapitalismu a rozvoje podnikání se taktéž neuvěřitelným způsobem rozmohlo podnikání v dopravě. Nebyl problém si koupit kamion, autobus či dodávku a začít na sebe přepravovat osoby či zboží. Tím se nám velká část přepravy přesunula ze železnice na silnici. Tyto dva faktory dohromady způsobily, že dnes již stupeň motorizace pětkrát až sedmkrát překročil mez únosnosti. Jasně to lze vidět například na sídlištích či v centrech měst, jejichž parkovací kapacity již byly dávno vyčerpány.
V čem vidíte příčinu této přehlcenosti nákladní a osobní dopravy? Je vůbec jen jedna?
Určitě není jen jedna, je jich mnoho. Základní příčinnou je radikální zlepšení dostupnosti osobních a nákladních vozidel oproti dřívějšku. To je dané jak zvýšením bohatství řady obyvatel, tak i snížením cen automobilů. Zatímco dříve si rodina dovolila jedno auto na 10 let, dnes již není problém, aby autem jezdili muž, manželka, ale i děti. Stejně je to i s nákladní dopravou a rozmachem individuálního podnikání. S tím jde v ruku v ruce přirozeně také úbytek zájmu o hromadnou dopravu. To je logické a toto nelze nikomu vyčítat a je to jen dobře. Je potřeba ale na tuto situaci reagovat v dopravním plánování a systémech dopravy obecně. Tady já vidím velkou úlohu státu a samospráv. Vím, že obecně restrikce, regulace a podobná opatření nejsou populární, ale jejich absence ve spojení způsobuje to, čeho jsme svědky, a to naprosto přehlcené dopravy ve městech a na mimoměstských silnicích. Ať už se bavíme o městské hromadné dopravě, obchvatech kolem měst nebo přepravě na železnici.
Jak ale tuto situaci lze napravit? Mluvíte o tom, že z velké části je tato situace logická a přirozená.
Ano a s lepší a lepší dostupností vozidel bude situace ještě horší. Jsme nyní v situaci za pět minut dvanáct a je třeba si uvědomit, že bez dostatečných opatření nám hrozí dopravní kolaps ve městech. Opět, nemusí se jednat o tvrdé restrikce, ale nastavení jakýchsi pravidel, mantinelů, kterými budeme směrovat dopravu a udávat směr jejího dalšího vývoje. Tady hovořím o územních plánech a lepší efektivnosti výstavby. Proč stavět obchodní centra a další centra koncentrace lidí na okrajích měst a tím dělat z města průtah? Proč stavět parkovací domy na náměstích a tím ještě více lákat automobily do historických center? Často tato opatření jdou proti zdravému rozumu a efektivitě a lze se jen ptát, proč tomu tak je. Dnešní logistické metody už umí v reálném čase nasimulovat tok dopravy ve městech a přesně odhadnout, jak by bylo nejlepší stavět. Máme technologie na to, odhadnout, jaký systém městské hromadné dopravy by vyhovoval danému městu s ohledem na jeho charakter. Všechny tyto technologie jsou nám ale k ničemu, dokud není vůle je používat. Nebo jinak, ne používat, ale aplikovat. Víte, další z problémů současné doby je, že se hodně plánuje. Máme stohy a stohy analýz, různých plánů, doporučení a podobně. Ale drtivá většina těchto věcí končí někde v šuplíku. Proč plánovat na 20 let dopředu, když nás problém pálí nyní? Takové plánování tu už přece jednou bylo, a jak to dopadlo. Méně plánujme a více konejme!
Pane docente, jak hodnotíte městskou hromadnou dopravu a její úlohu v dopravní situaci měst?
Jako velice důležitou. Pokud naučíme lidi znovu používat městskou hromadnou dopravu na úkor automobilů, vyřešíme tím značnou část problémů. Městskou hromadnou dopravu totiž můžeme řídit, regulovat a posilovat, kde je potřeba. Opět ale platí, že se musí rozvíjet efektivně a se zdravým rozumem a ne ad-hoc. Pro většinu českých měst by bohatě stačili malé, efektivní a ekologické autobusy a netřeba stavět nákladně tramvajové tratě nebo trolejbusy. Vždyť když se podíváme do zahraničí, nejpoužívanější model pro města je síť podzemní dráhy na přesuny na velké vzdálenosti a potom důmyslná síť autobusů na vzdálenosti menší.
Na závěr bych se rád zeptal, jak vidíte s ohledem na to, co jste řekl situaci dnes a do budoucna, dějí se pozitivní změny?
Rozhodně ano. Investice do infrastruktury, ať už v podobě silniční sítě nebo městské hromadné dopravy se dějí všude po republice a přinášejí své ovoce. Velmi dobré jsou například terminály hromadné dopravy v kombinaci s dálkovou dopravou, jak to vyřešili v Hradci Králové nebo i v Přerově, ale i dalších městech. Taktéž legislativa a některá opatření měst na posílení ekologické dopravy, co se v poslední době objevili, jsou velmi dobrá, takže já bych to tak černě neviděl. Víte, je třeba si uvědomit historii České republiky a to, že na rozdíl od západních zemí, se kterými se někdy rádi srovnáváme, máme několik desítek let deficit, proto některé změny trvají déle. Ale to neznamená, že se nedějí a situace se nelepší.
Děkuji za rozhovor.