Příprava logistiků a krize univerzit

Logistik profesionál je schopen snížit náklady logistického řetězce (supply chain) o 5 až 10 % a zároveň zlepšit jeho dodavatelskou výkonnost. Jestliže logistické náklady tvoří 10 až 50 % celkových variabilních (výkonových) nákladů běžného podniku, je schopen ušetřit nejméně 0,5 až 5 % variabilních nákladů během dvou nebo tří let."

Rozumný člověk se štítí práce, protože jejím opakem není zahálka a nečinnost, nýbrž tvoření. Práce je mechanický proces, opakování toho, co již umím." (1) Toto poněkud provokativní konstatování odráží důležitou tendenci, jež má co dělat s personálními otázkami.

Schopnost tvorby hodnot se stává hlavním zdrojem konkurenceschopnosti. Je třeba přesunout pracovníky k činnostem přidávajícím hodnotu a monotónní práci nahradit technologiemi. Šíření technologií si ostatně vynucuje i měnící se poměr výkonů k nákladům. Technologie ale čím dál tím rychleji zastarávají: v současnosti během deseti let zastará přibližně 80 % technologií, které dnes používáme, ale zároveň bude stále ještě pracovat 80 % dnešních pracovníků s odbornou přípravou získanou před 10 až 40 lety. Pracovníci schopní přizpůsobit se budou proto zaměstnavateli vítáni více než úzcí specialisté. Zánik pracovních míst a vznik nových, spolu s omezenou přizpůsobivostí pracovníků, patří mezi příčiny toho, že v EU v průměru každý šestý zaměstnanec (což je asi 17 %) mění během roku zaměstnání a každý osmý změní odvětví své práce. Celoživotní povolání jsou na ústupu a místo jedné pracovní kariéry se rodí model několika kariér během doby ekonomické aktivity člověka. (2)

Rozvoj znalostí urychluje tempo změn. Využití informací, znalostí a schopností lidí je dalším zdrojem konkurenceschopnosti firmy. Tradiční zdroje konkurenceschopnosti - výrobek a cena - mají tu nevýhodu, že se velmi rychle stávají zjevnými a ztrácejí schopnost přinést firmě podstatné výhody. S prohlubující se globalizací jsou nové nápady na výrobky a služby rychleji vystaveny ohrožení i v mezinárodním měřítku. Naproti tomu znalosti, informace a způsob řízení nejsou navenek tak patrné a jejich okopírování je nesnadné.

Nadnárodní dimenze logistických řetězců vede k větší závislosti na externích partnerech. Způsob řízení vztahů v řetězcích je třetím zdrojem konkurenceschopnosti. Zlepšování vztahů bude věnována velká pozornost a při změně konfrontace ve spolupráci bude třeba uplatnit značnou vynalézavost, podobně jako při nahrazování přežitých hierarchických modelů novými organizačními strukturami. V integrovaných logistických řetězcích (supply chains), propojujících uvnitř i navenek podnikové struktury, na sebe všechny články navazují a jsou navzájem závislé, takže je třeba, aby byly také transparentní. Od řetězců se požaduje schopnost poskytovat stále vyšší úroveň služeb při nižších nákladech a tudíž i rychlejší reakce na změny. To není možné bez partnerských vztahů a spolupracujících managementů.

Pojetí řízení se posouvá od modelu "lidských vztahů" a "lidských zdrojů" směrem k modelu "principiálního vedení". Zatímco původní model byl založen na tom, že s lidmi správně zacházíme a pak jich správně využíváme, nový model k předcházejícím principům přidává, jak lidem pomoci najít smysl a naplnění jejich existence, jak v nich probudit pocit, že osobně přispívají k něčemu, co má nějaký smysl. K tomu lze dojít na základě rozvoje pracovních sil, jež byly vybaveny širšími pravomocemi, sdílejí pocit smyslu, vizi budoucnosti a hodnoty. Výsledkem "principiálního vedení" je změna návyků chování vedoucí k zásadní transformaci jednotlivců, vztahů mezi nimi i celé organizace. (3)

Nový model podřizuje chování organizace zásadně přáním zákazníka. Rozhodnutí v něm přijímají lidé, kteří mají mnohem blíže k samotným procesům, lidé v přední linii, vyzbrojení základní strategií vytyčenou vrcholovým managementem, avšak zároveň velkou samostatností a rozhodovací pravomocí. Rolí managementu není přikazovat, kontrolovat a dohlížet na lidi, ale umožňovat a usnadňovat lidem práci. Většina manažerů postupem času zmizí a nahradí je koučové, jejichž posláním je radit, pomáhat a povzbuzovat.

"Tím, co potřebujeme, jsou vysoce výkonné procesy. Vysoce výkonné procesy musí být jednoduché... A jednoduché procesy vyžadují složité pracovní funkce. Znamená to, že je třeba, aby jednotlivci vykonávali větší část práce... a nikoli jen její drobné, izolované fragmenty. A širší pracovní náplně vyžadují intelektuálně vyspělejší jedince. V podstatě to tedy znamená pravý opak průmyslové revoluce." Lidé se musí soustředit na konečný výsledek. K němu vede ne individuální pracovní úkon, ale soubor úkonů, proces. "Vzhledem k tomu, že procesy vždy nemohou zajišťovat jednotlivé osoby, vracíme se ke koncepci týmů." (4)

CO MÁ ZNÁT A UMĚT ČLOVĚK, ABY SE UŽIVIL?

Člověk 21. století je závislý na informacích, musí tedy umět získávat informace, pracovat s nimi a nabyté poznatky uplatňovat. Očekává se schopnost samostatného myšlení, vyhledávání a iniciativního řešení problémů, energického dotahování věcí do konce. K tomu je třeba orientovat se ve společnosti, vnímat dění kolem sebe i jeho příčiny a možné důsledky. Člověk by měl být dostatečně sebevědomý a zdravě agresivní, flexibilní, schopný přijímat výzvy a reagovat na ně. Zájem na osobním úspěchu by měl spojovat se zájmem o úspěšnost firmy. Zaměstnavatelé si cení spolehlivosti a loajality vůči firmě i smyslu pro hospodárnost. Nutností je ochota permanentně se vzdělávat a rozvíjet, měnit kvalifikaci a vytvářet si vlastní strategii života i kariéry.

Pro manažerské pozice jsou stále častěji vyhledávány vyhraněné individuality se schopností prosazovat ve firmě vlastní představy. Zájem zaměstnavatelů se zde běžně soustřeďuje na komunikační a organizační dovednosti. Připomeňme, že evropské standardy manažerské způsobilosti vymezují ke čtyřem klíčovým rolím středního manažera tyto oblasti pravomocí, resp. hlavní způsobilosti:

- řídit operace (provoz) - iniciovat a zabezpečovat změny a zdokonalení ve službách, výrobcích a systémech; sledovat, zabezpečovat a zlepšovat poskytování služeb a výrobků;

- řídit finanční zdroje - sledovat a řídit užití zdrojů; zajišťovat efektivní rozdělení zdrojů na jednotlivé činnosti a projekty;

- řídit lidi - podílet se na náboru a výběru pracovníků; rozvíjet týmy, jednotlivé pracovníky a sebe sama s cílem zvýšit výkon; plánovat, rozdělovat a hodnotit práci týmů, jednotlivých pracovníků a sebe sama; vytvářet, udržovat a rozvíjet efektivní pracovní vztahy;

- řídit informace - získávat, vyhodnocovat a organizovat relevantní informace; zajišťovat informace významné pro řešení problémů a rozhodování. (5)

V českém prostředí jsou oceňovanými vlastnostmi u mužů na vedoucích místech rozhodnost (20 %), autorita (15 %) a odbornost (11 %), u žen důkladnost, rozvážnost (22 %) a schopnost řešit mezilidské vztahy (20 %). (6)

Od absolventů vysokých škol se ve firmách očekává připravenost k týmové práci, schopnost jasně vysvětlit a obhájit svůj názor. Dále se čeká, že budou přicházet s novými nápady, ale také že budou schopni organizovat si čas a samozřejmě, že bez potíží zvládnou komunikaci alespoň v jednom cizím jazyce. (7)

CO MÁ ZNÁT A UMĚT LOGISTIK?

Předně, není logistik jako logistik. V evropském prostředí se nejčastěji vyskytuje kolem 12 až 15 logistických manažerských funkcí. Jsou to především: operations (též chain) manager, logistics manager, distribution manager, warehouse/distribution centre manager, transport manager, production planner, business development manager, contract manager, project manager, logistics controller a u logistických (3PL) firem samozřejmě i general (country) manager.

Nabídku pracovních míst vyvářejí různé druhy podnikatelských subjektů a pozorujeme u ní jistý vývoj. Porovnejme nabídku v první polovině 90. let (8) a na počátku 21. století (9), analyzovanou prostřednictvím téhož zdroje informací (10) - tab. 1.

Nabídka volných pracovních míst pro jednotlivé logistické manažerské funkce je v tabulce 2.

Jaká je typická pracovní náplň u čtyř nejpoptávanějších funkcí:

- operations (chain) manager má na starost procesy v rámci supply chain, tedy integrovaného logistického řetězce; požadovány jsou od něho schopnosti definovat procesy, zformulovat strategii řetězce, implementovat ji a řídit změny; měl by být zběhlý v informačních a komunikačních technologiích a rozumět skladovým systémům;

- warehouse (distribution centre) manager je provozní funkcí; uchazeč musí být schopen koordinovat dílčí procesy a operace, pracovat s PC; výhodou je znalost speciálního SW pro řízení skladů;

- distribution manager řídí distribuční procesy včetně regulace zásob, skladování a dopravy; měl by mít vyvinuté analytické myšlení a dovednosti v řízení změn; další požadavky se týkají ovládání SW a komunikace v EDI;

- project manager je strategicky zaměřená funkce, jejímž předmětem jsou rozvojové projekty včetně výstavby distribučních center a skladů; požadováno je řešení podporující současné i budoucí podnikání; uchazeč musí prokázat schopnosti navrhovat a realizovat řešení především v oblastech skladování a manipulace s materiálem.

Dodejme, že z nabídky pracovních míst vytvářené průmyslem má strategické zaměření ještě funkce logistics manager, a to na rozvoj logistické infrastruktury (suprastruktury), resp. sítě - jde o rozmísťování distribučních center či skladů včetně vazeb na rozmísťování zásob a na dopravní obsluhu; u tohoto typu manažera je požadováno analytické myšlení a schopnost strategicky plánovat. (11)

Vzestup poptávky po vhodných kandidátech na post operations (chain) manager bezesporu souvisí s postupující vnější integrací logistických řetězců, tj. s propojováním řetězců s dodavateli a distributory až po konečné zákazníky. Poptávku vyvolávají jen ty firmy, které takové řetězce (supply chains) vytvořily nebo vytvářejí a jejichž útvary logistiky mají tomu odpovídající pověření. Jestliže v České republice 89 % dotázaných managementů průmyslových podniků ještě nedávno považovalo za typickou logistickou funkci řízení skladů, 84 % zásobování a 81 % dopravu, nelze si o poptávce po systémově připravených odbornících dělat velké iluze. (12) Situace například v sousedním Německu také není nejlepší: na úrovni operativního řízení dosud převažovalo pověření logistických útvarů skladováním (spolu s balením a expedicí), dále dopravou, nakládkou a vykládkou, následovala správa skladů a vyřizování objednávek. Na úrovni strategického řízení (s horizontem 1 až 3 roků) na prvním místě byla koordinace se zákazníky a dodavateli, následovalo zabezpečení procesní orientace, na třetím místě byla optimalizace tvorby hodnot, na dalších rozmísťování a volba zásobovacích cest. (13)

Skutečný logistik profesionál s uplatněním v podniku, jenž je na výši, musí rozumět všem prvkům, z nichž se skládá supply chain, a musí je umět integrovat tak, aby řetězec byl co nejefektivnější. Musí se tedy vyznat v tom, jak jednotlivé prvky spolu uvnitř řetězce reagují. Protože fungování řetězce jako celku je dáno silou jeho nejslabších článků, musí tyto články umět určit, odhadnout jejich vliv na celý řetězec a vědět, jak je napravit. Jeho znalosti a dovednosti tak musí obsáhnout:

- prvotřídní průpravu v oblasti systémů a praktické zkušenosti s mnoha systémy a technologiemi, hlavně na počítačovém základu,

- zběhlost v práci se soubory dat včetně dovednosti data ověřovat a interpretovat,

- pronikavý úsudek a zkušenosti potřebné k výběru nejlepší varianty a určení důsledků konkrétních opatření pro ostatní činnosti,

- kuráž k přijetí rozhodnutí a k jednání na základě vlastního úsudku, schopnost prosadit svá rozhodnutí,

- komunikační dovednosti nezbytné k vysvětlení, co je třeba udělat a proč, zvláště jde-li o víceméně neobvyklou či komplikovanou souhru prvků řetězce.

Logistik profesionál musí být schopen rychlé reakce, jestliže něco nefunguje jak má, musí zvládat řízení změn a nesmí mu chybět cit pro vyhmátnutí toho nejlepšího řešení. Zdůrazňuje se potřeba zběhlosti, vzdělanosti a citlivosti, široké přizpůsobivosti neustále a mnohočetně se měnícímu prostředí.

Logistik profesionál je schopen snížit náklady původního řetězce (supply chain) o 5 až 10 % a zároveň zlepšit dodavatelskou výkonnost řetězce. Jestliže logistické náklady tvoří 10 až 50 % celkových variabilních (výkonových) nákladů běžného podniku, je schopen ušetřit nejméně 0,5 až 5 % variabilních nákladů během dvou nebo tří let. (14)

Uvádí se, že zatímco analyzování a plánování vyplňuje jen asi 20 % pracovní doby dnešního logistika, 80 % připadá na řízení lidí. Představy o zastoupení "měkkých" dovedností v profilu logistika se však liší. Porovnáme-li požadavky zaměstnavatelů (vyjádřené v Graduate Career Informations), požadavky inzerentů (zaměstnavatelů a personálních agentur) a názory samotných logistiků, zjistíme následující preference (omezíme se na pět prvních míst v pořadí podle četnosti a pro snazší porovnání odstupu položíme četnost u prvního pořadí rovnu 100 %):

Zaměstnavatelé

1. vůdcovství - 100 %

2. vize - plánování - logické myšlení - 80 %

3. schopnost motivovat - 80 %

4. komunikativnost - 80 %

5. přijímání odpovědnosti - 73 %

Inzerenti

1. zkušenosti v logistice - 100 %

2. dosažené vzdělání - 43 %

3. navrhování a řízení skladových systémů - 27 %

4. věk - 26 %

5. řízení lidí - 20 %

Logistici

1. komunikativnost - 100 %

2. vůdcovství - 87 %

3. logistické vzdělání - 75 %

4. adaptabilita, univerzalita - 75 %

5. znalost profese, zkušenosti - 75 % (15)

Po absolventech vysokých škol specializovaných na logistiku zaměstnavatelé chtějí, aby prokázali schopnosti:

1. organizovat - 100 %

2. logisticky řídit - 84 %

3. týmově pracovat - 84 %

4. strategicky plánovat - 77 %

5. pracovat s informačními systémy - 77 % (16)

K tomu dodejme, že například v Německu se 42 % vysokoškolsky vzdělaných logistiků uplatňuje v průmyslu, 31 % u poskytovatelů logistických služeb a 16 % v obchodě. Přitom 53 % absolventů německých vysokých škol má tamní podnikohospodářské vzdělání, 20 % inženýrské a 15 % ekonomicko-inženýrské vzdělání.

Samostatnou otázkou je ochota firem zaměstnat čerstvé absolventy vysokých škol bez praxe. Na ni známe tuto odpověď: v již uvedeném Německu 71 % firem sahá po absolventech, rovněž 71 % přijímá specialisty s odbornými zkušenostmi, 64 % kvalifikované uchazeče a jen 21 % uchazeče bez kvalifikace. V celé EU hledá pro logistické manažerské funkce 63 % firem absolventy vysokých škol se specializací na logistiku. (17) Na okraj poznamenejme, že trh práce je v EU stále dynamičtější: jestliže logističtí manažeři měnili své zaměstnavatele v 80. letech v průměru jednou za šest let, v 90. letech to bylo již po třech letech.

Bez stanovení délky praxe však nelze získat evropský logistický certifikát. Ten uděluje národní logistická asociace, člen Evropské logistické asociace (u nás od roku 2005 Česká logistická asociace), s garancí Evropské certifikační rady pro logistiku (ECBL) ohledně dodržení jednotných norem kvalifikace a certifikačního postupu. Certifikát je udělován pro provozní úroveň (junior), mj. na základě prokázání znalostí a dovedností ve dvou povinných a dvou volitelných modulech, pro vyšší úroveň (senior), kde jsou stanoveny tři povinné a tři volitelné moduly a pro strategickou úroveň (master), u níž musí být způsobilost prokázána v šesti povinných modulech. Povinné moduly zahrnují vedle společných základů supply chain modul základních manažerských dovedností, modul řízení toku a sítě supply chain a další moduly podnikatelské strategie, strategie supply chain a řízení inovací a zavádění změn. Volitelné moduly pokrývají řízení zásob, plánování výroby, opatřování zdrojů a nákupu, řízení dopravy a řízení skladů. (18)

PŘIPRAVÍ VYSOKÁ ŠKOLA LOGISTIKA PRO KARIÉRU?

"České firmy nejsou příliš spokojeny s tím, jak vysoké školy připravují jejich budoucí zaměstnance. Nejde ani tak o odborné znalosti absolventů. Ty zaměstnavatelé hodnotí kladně. Firmy ale u lidí, kteří dokončili vysokou školu, postrádají jiné schopnosti: obhájit si svůj názor, umět pracovat v týmu, přicházet s novými nápady a podobně." "Zaměstnavatelům také vadí, že náplň vysokoškolského studia málokdy odpovídá tomu, co pak absolventi skutečně potřebují v praxi. S tvrzením, že obsah studia zohledňuje požadavky budoucích zaměstnavatelů, souhlasí jen pětina firem. Stejný podíl dotazovaných společností se ztotožnil s výrokem, že absolventi vysokých škol jsou dobře prakticky připraveni." "Kladně zaměstnavatelé u čerstvých vysokoškoláků hodnotí například to, že umí dobře zacházet s počítačem a internetem. Přes 60 % dotázaných firem se zase domnívá, že absolventi vládnou dobrými teoretickými znalostmi. Horší už je to s jazyky. Jen třetina zaměstnavatelů je spokojena s tím, jak absolventi zvládají cizí řeči." (19) (Uvedená tvrzení se vztahují ke všem absolventům všech vysokých škol v ČR, ne pouze k logistikům!)

Bylo by snadné odbýt tuto kritiku vzkazem zaměstnavatelům, ať se více zajímají o vysoké školy již v průběhu přípravy svých budoucích zaměstnanců a problém s absolventy tím bude vyřešen. Je to složitější.

Začněme u univerzit (včetně ekonomických a technických škol a fakult univerzitního zaměření, "regionální" univerzity nevyjímaje). Univerzity jsou vysokými školami pěstujícími vědu. Obsahují v sobě veškeré její disciplíny a spojují svobodu bádání a svobodu učení. Jejich tradicí je dbát na celkový rozvoj osobnosti a produkovat tedy kultivované, zralé jednotlivce se širokými obzory. Jejich kariéra přijde sama sebou. Tradiční univerzity jsou samosprávné a duchovně autonomní. Jejich krédem je "vědět, abychom měli moc jednat." To platí za předpokladu, že vzdělanost je vrcholem autority a univerzity jsou tvůrci norem profesionálních dovedností a způsobilostí, a za předpokladu, že cílem jednání je změnit daný stav věcí, což má smysl, dokud věříme v pokrok.

Problémem je, že dnes nic z toho nefunguje. Jsme až po uši ponořeni do postmoderního, zmateného světa plurality a relativity hodnot, nezávislých, ale nadbytečných a nesladěných struktur, do světa, z něhož se vytratily autority a v němž se rozplynuly dříve závazné vzorce chování. Život v tomto světě je fragmentován, události se staly pouhými epizodami a utváření vlastní identity člověka bylo zcela deregulováno a považuje se za jeho privátní záležitost. Kulturní hierarchie byla vydána napospas tržním silám. K hodnotám reprezentovaným univerzitami slábne důvěra, respekt k vědě je narušen zpochybňováním "vědotechniky". Hierarchii hodnot určují média, a tak věhlas někdejších osobností univerzit vytlačili medializovaní baviči, sportovci či kriminálníci. Rovnítko mezi věděním, kulturou, morálními kvalitami a životní úrovní bylo společenskou praxí drasticky popřeno. (20)

Od vysokých škol se dnes očekává, že budou produkovat technologicky schopnou pracovní sílu pro ekonomiku. Pro univerzity by to ovšem znamenalo vzdát se kultivace čistého vědění ve prospěch udržování vědění aplikovatelného na praktické problémy a nahrazení tradic akademické samosprávy pragmatickým manažerismem. Hodnota takového vzdělání se ovšem ztrácí rychleji, než je dokončeno studium a získán diplom, takže o záruce celoživotní kariéry stejně nemůže být ani řeč. Připočítáme-li rostoucí náklady na univerzitní vzdělání, je jasné, že vyšší tržní hodnotu a atraktivnost budou mít krátkodobé formy studia blízké praxi, flexibilní kurzy a příručky k samostudiu nabízené mimouniverzitními poskytovateli vzdělání a krátkodobá profesionální výuka zajišťovaná zaměstnavateli podle konkrétní okamžité potřeby.

Zdá se, že východiskem pro univerzity je využít jejich přednosti velkého počtu kateder, disciplín, stylů myšlení a způsobů diskuse k systematické kultivaci schopností učit se učit, kriticky a sebekriticky myslet, hledat a objevovat a vyrovnávat se při tom s nejistotou a víceznačností, s různorodostí stanovisek, vyhledávat kontexty a souvislosti, modifikovat soubory alternativ, s nimiž se člověk naučil pracovat, to vše bez opory v osvědčených autoritách. (21) Není pravda, že takto připravení absolventi by se těžko uplatňovali v praxi. Přednosti absolventů univerzit se projevují ve vyšších manažerských pozicích. Důkazem pro oblast logistiky budiž připojená tabulka uplatnění logistiků, absolventů různých typů škol v německých podnicích, porovnávající je optikou dosahované výše ročních platů. (22)

Z tabulky č. 3 je jasně vidět, že většina logistiků s univerzitním vzděláním má platové ohodnocení lepší než absolventi praxi bližších typů škol, do nadprůměrného a vysokého platového pásma se dostávají častěji a ke špičkovým top manažerským platům pronikají dokonce pouze oni.

Zde je třeba upřesnit: tradiční vysokoškolské studium v našem středoevropském kulturním okruhu je ucelené magisterské studium (v délce 4 až 6 let) - tuto podobu má univerzitní studium, jehož absolventy porovnáváme v tabulce. Boloňská deklarace, nedávno podepsaná ministry školství členských zemí EU, usiluje o zpřístupnění vysokoškolského studia co největšímu počtu zájemců, a to ve formě bakalářského studia (v zásadě tříletého), buď konečného, nebo jako předstupně magisterského studia (jež pak trvá dva roky). Bakalářské studium (především konečné) má být orientováno na praxi. V našem případě by tedy mělo produkovat absolventy pro nižší až střední logistické manažerské pozice, výhledově v poměrně velkém počtu. Spolu s dalšími formami vysokoškolského vzdělávání, nesměřujícími k udělení titulu, patří bakalářské a magisterské studium do prvního stupně terciárního vzdělávání, nesměřujícího přímo k vědecké kvalifikaci. Druhým stupněm terciárního vzdělávání, směřujícím přímo k vědecké kvalifikaci, jsou doktorské studijní programy. (23) Vysokoškolské vzdělávání tak bude časem více diverzifikováno a větší prostor v něm získají školy a programy neuniverzitního typu, tedy studijní programy krátkodobé. Jejich orientace na praxi znamená zaměření na kariéru, nikoli na rozvoj studentovy osobnosti. Výhodou je možnost rychlého nástupu do zaměstnání, snížení odpadnutí studentů a provázanost stupňů studia na různých vysokých školách v různých zemích EU. Očekává se, že krátkodobé studijní programy budou do deseti let tvořit třetinu, možná až polovinu všech vysokoškolských programů.

Jinou možností vysokoškolského studia, úzce provázanou s praxí, je studium Master of Business Administration (MBA), což je dvou až tříleté placené postgraduální studium, zpravidla při zaměstnání (několikaletá praxe bývá podmínkou k přijetí ke studiu.) Je určeno středním a především vrcholovým manažerům. Manažerské školy jsou často součástí vysokých škol. Jejich studijní programy u nás bývají akreditovány zahraničními univerzitami. Získaný titul může usnadnit kariéru manažera, zvláště u nadnárodních společností a firem se zahraniční majetkovou účastí. Některými firmami bývá pro určité pozice i vyžadováno.

Vraťme se ke studijním programům, jež produkují většinu absolventů, a položme si otázku, co je možné udělat ve vzájemné spolupráci vysokých škol a zaměstnavatelů pro zkvalitnění absolventů. Při hledání odpovědi se pokusíme využít zkušeností získaných katedrou logistiky na Fakultě podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze (VŠE je školou univerzitního typu, fakulta - jak již z jejího názvu vyplývá - je přitom blízká praxi, katedra logistiky je nejstarší katedrou logistiky na českých vysokých školách - působí od 1. 1. 1990).

Logistika není snadnou disciplínou, i když se tak povrchním studentům někdy jeví. Plnohodnotným logistikem, schopným řídit integrovaný logistický řetězec (supply chain), se člověk stává díky vědomí vnitřních a vnějších souvislostí, tj. díky systémovým či holistickým základům svého myšlení. Není jím, jestliže mu jeho vzdělání a praktické zkušenosti dovolí obsáhnout problematiku jen jednoho úseku nebo článku řetězce, třeba výrobního závodu, skladu či distribučního centra, aniž by chápal úlohu tohoto článku z hlediska fungování řetězce jako celku. Při krátkém studijním programu toho dosáhnout dost dobře nelze, a to jednak kvůli nedostatku času, jednak (a to je kardinální problém) pro intelektuální nezralost studentů v bakalářském věku. Ta přijde až mnohem později, pokud se dostaví vůbec - mnoha odborníkům zůstává systémový způsob myšlení cizí po celý jejich život. Krátké, na kariéru zaměřené studium logistiky tedy s sebou nese značné riziko "fachidiotismu". Osobní příklad zkušeného manažera logistiky - chain manažera - zde studentům může dát víc, než nezáživné skriptum.

Od teoretické průpravy budoucích logistiků, zvláště v magisterském stupni, o doktorském studiu nemluvě, nelze upustit. Důležitá je ale možnost konfrontovat teorii s praxí a rozvíjet aplikační dovednosti. Toho lze dosáhnout různými cestami:

PROSTŘEDNICTVÍM STUDIJNÍ LITERATURY

Na katedře logistiky VŠE v Praze pro logistickou část magisterské specializace "Logistika - mezinárodní přeprava a zasílatelství" používáme třídílnou učebnici (24), o 1700 stranách, v níž je zahrnuto 120 případových studií z podnikového prostředí a 21 podrobných exkurzů, například z automobilového průmyslu či retailu; celkem jsou v ní informace o cca 440 firmách. Učebnice odpovídá certifikačním požadavkům ECBL ELA a je doporučena prezidiem ČLA pro přípravu uchazečů o tuto certifikaci. Je součástí multimediálního projektu "Logistika - obor pro 21. století" (25) - je možné doplnit ji desetidílným videoseriálem v rozsahu tří celovečerních filmů. Seriál vznikl ve spolupráci se 70 předními firmami včetně nadnárodních společností, podobně jako část případových studií v učebnici. Rovněž studijní literatura k mezinárodní přepravě a zasílatelství (26) je převážně prakticky orientovaná. Odpovídá profesním certifikačním a vzdělávacím požadavkům FIATA a IRU. Péče věnovaná těmto publikacím došla několikrát ocenění v soutěži děkana fakulty o nejlepší publikaci. Publikace jsou široce využívány odbornou veřejností i mimo VŠE, o čemž svědčí i to, že všechny mají za sebou druhé vydání - slouží odborníkům z praxe zrovna tak, jako studentům.

Účast firem přímo na výuce

Například ve formě prezentací (popř. exkurzí) spojených s diskusemi se studenty, seznamujících s logistickými problémy firmy a jejich řešením. Motivačním pozadím aktivity firem v navazování kontaktů bývá potřeba získat nové zaměstnance. Kontinuita styku firem s katedrou, svědčící o jejich promyšlené personální strategii, je zatím poměrně řídkým jevem. Získat studenty je reálné, kontakt je však třeba navázat co nejdříve: na Fakultě podnikohospodářské VŠE v Praze je zaměstnáno při studiu 82 % studentů, z toho na plný úvazek 30 % a na částečný úvazek 52 %. U stejné firmy jako při studiu zůstává zaměstnáno 59 % absolventů. Nejúspěšnější jsou pražské firmy, připadá na ně 74 % zaměstnaných absolventů, nejvíce absolventů končí u firem s více než 500 zaměstnanci (39 %). Svého budoucího zaměstnavatele zná v okamžiku promoce 72 % absolventů.

Zadáváním firemních témat

Pro zpracování semestrálních, bakalářských a diplomových prací, poskytováním konzultační podpory studentům při jejich řešení a zpracováním recenzních (oponentních) posudků na tyto práce. V rámci Fakulty podnikohospodářské VŠE v Praze je ve firmách řešeno 34 % diplomových prací, na katedře logistiky tyto práce převažují. Fakulta jako první na VŠE a jako jedna z vůbec prvních v České republice přešla k evropskému kreditnímu systému (European Credit Transfer System, ECTS). Tento systém mj. výrazně posiluje průběžné aktivity studentů tím, že do kreditního ohodnocení vyučovaných předmětů zavádí hledisko jejich náročnosti pro studenty a dává větší prostor pro týmově a individuálně řešené semestrální práce, jejich konzultační přípravu, prezentace, diskuse a obhajoby. V prezenční výuce se mnohem více než dříve mohou uplatnit týmově řešené případové studie a projekty, workshopy. To je přesně ta příležitost pro získávání dovedností požadovaných zaměstnavateli: pracovat v týmu, přicházet s novými nápady a obhájit svůj názor. Fakulta zavedla povinné bakalářské práce a u obhajob bakalářských a diplomových prací více dbá na prokázání prezentačních schopností studentů. Katedra logistiky u bakalářských prací navíc uplatňuje striktní požadavek praktického tématu. Všechny uvedené posuny, i když pro katedru nejsou novinkou, znamenají účinnější vstřícné podání ruky těm zaměstnavatelům, kteří mají zájem aktivně vstoupit již do procesu přípravy logistiků a zkrátit tak průběh adaptace přijatých absolventů.

Zaměstnávání studentů

Přijímání studentů před ukončením jejich specializačního studia do plného pracovního poměru na dobu určitou, například na dobu jednoho semestru, k vykonání odborného pracovního úkolu dohodnutého s katedrou, jehož výsledek může být zužitkován při pozdějším zpracování diplomové práce. Vybraní studenti specializující se na logistiku takto odcházejí do Velké Británie ke smluvnímu partnerovi Fakulty podnikohospodářské, resp. katedry logistiky, společnosti Exel Automotive Logistics. Protože VŠE v Praze nemá zavedenu předdiplomní praxi, studenti po tuto dobu přerušují studium.

Společná výzkumná činnost

Iniciováním společných výzkumných projektů řešených smíšenými týmy katedry a firmy s účastí doktorandů a vybraných studentů magisterského stupně.

MŮŽE STARŠÍ ABSOLVENT UDRŽET KROK?

Logistika byla u nás odtabuizována až rokem 1989. Její pronikání do praxe a do výuky na vysokých školách během 90. let se neobešlo bez tápání, na němž se podepsaly různé dílčí, nesystémové koncepty. Starší absolventi tak musí ze svého myšlení vytěsnit zastaralé představy a vyrovnat se s koncepty integrované logistiky, resp. supply chain managementu, s jejich diametrálně odlišnou metodickou základnou a je podporujícími informačními a komunikačními technologiemi. Logistické koncepty ale během několika málo let ztrácejí na účinnosti. Jejich vývoj se stal nikdy nekončícím procesem.

Totéž se děje se vzděláváním logistiků, jež je třeba brát jako celoživotní profesní vzdělávání. Užitečnost takovýchto vzdělávacích a rozvojových programů u nás zatím uznávají spíše velké společnosti se zahraniční kapitálovou účastí. Na druhé straně vysokým školám k nabídce programů celoživotního profesního vzdělávání chybí dostatek zkušených pedagogů znalých praxe, což je narůstající problém, neboť doplňování stárnoucích pedagogických sborů je při neatraktivních platech reálné jedině z řad čerstvých absolventů. Aktivita veřejných vysokých škol bývá v nabídce komerčních kurzů tlumena i nemotivujícími finančními předpisy. Iniciativu tak do značné míry převzaly komerční vzdělávací instituce, jejichž nabídka je ale roztříštěná a má velice nevyrovnanou kvalitu. Převažují v ní jednodenní až třídenní kurzy, nejčastěji základů logistiky, nákupu a zásobování, řízení zásob a skladového hospodářství, méně často plánování a řízení logistických řetězců (supply chain managementu). Kurzy strukturované do většího počtu tematických modulů, pokrývajících víceméně celou problematiku logistiky, jsou naprostou výjimkou. Nabídka je tedy převážně slabá. Horší je, že z některých kurzů je již na první pohled vidět odborná nekompetentnost jejich pořadatelů.

Stav u nás kontrastuje se situací ve vyspělých zemích EU. Například ve Velké Británii četné průmyslové, distribuční, maloobchodní i poradenské firmy (88 % z nich jsou velké společnosti) vyvíjejí tlak na poskytovatele logistického vzdělání v zájmu předávání potřebných dovedností jejich zaměstnancům. Jaké zaměření logistických kurzů nejčastěji požadují? Jsou to:

- supply chain management - 80 %,

- štíhlé myšlení, výroba a procesy - 50 %,

- skladování (manipulace s materiálem a její navrhování) - 48 %,

- kontrola zásob - 45 %,

- interní logistika - 43 %,

- IT systémy v logistice - 42 %.

Pod hranicí 40 % odpovědí jsou řízení změn, simulace a modelování v logistice, navrhování distribuční sítě, volba dopravního zajištění. (27)

Na tomto místě je třeba položit otázku, kdo přebírá odpovědnost za celoživotní profesní vzdělávání logistiků? Přesněji řečeno, za vzdělávání jako získávání těch znalostí, dovedností a postojů, jež vedou ke zvyšování výkonnosti a za rozvoj ve smyslu získávání znalostí a přístupů žádoucích pro zaměstnance z hlediska jejich osobní kariéry i pro zaměstnavatele, a to v zájmu naplnění dlouhodobých cílů na obou stranách.

Díl odpovědnosti náleží zaměstnavatelům. Útvary nesoucí tuto odpovědnost se musí vyrovnat s tím, že výcvik a školení se stávají vlastní součástí podnikových systémů, nemohou být od nich oddělovány. Systémy ale procházejí permanentním procesem změn (i samy útvary zajišťující vzdělávání jsou integrální součástí tohoto procesu), přičemž změny se budou neustále zrychlovat. Bude třeba hledat nové formy vzdělávání (například e-learning) i jeho načasování "Just In Time", podle aktuální potřeby. Poptávka bude po krátkodobých akcích a rychlém soustředění na oblast, v níž se vyskytnou nedostatky. Efekt se bude muset bezprostředně projevit v růstu výkonnosti.

U nás není příliš obvyklé, aby jednotlivec cítil odpovědnost za řízení vlastní kariéry a dobrovolně přijal individuální program průběžného odborného rozvoje (tzv. Continuing Professional Development). Jde o celoživotní systematické udržování a zlepšování způsobilosti a profesionality, zdůrazňující roli jednotlivce, jenž si sám určuje své rozvojové potřeby a způsob, jakým dosáhne vytčeného rozvoje. Může to být nestrukturované učení (projekty získávání pracovních zkušeností, individuální výcvik s poradcem, studium odborné literatury) i strukturované učení (distanční studium, účast na kurzech, konferencích, výzkumu apod.). Není ani předepsán počet hodin, které mají být na rozvoj věnovány nebo způsob hodnocení (provádí se sebehodnocení). Například ve Velké Británii je tato forma podporována. Institut logistiky a dopravy ji dokonce od svých členů vyžaduje.

Doc. Ing. Petr Pernica, CSc.

Autor je vedoucím katedry logistiky na Vysoké škole ekonomické v Praze


Literatura

(1) Petříček, M.: Obrana nepracujících. LN, Orientace, 7.7.2001.

(2) Potůček, M. a kol.: Vize rozvoje České republiky do roku 2015. Gutenberg, Praha 2001, ISBN 80-86349-02-0, s. 147-147.

(3) Covey, S.: Principy na prvním místě. In: Gibsen, R. (editor): Nový obraz budoucnosti. Management Press, Praha 1998, ISBN 80-85943-80-8, s. 50-54.

(4) Hammer, M.: Za hranicemi řízení. Tamtéž, s. 103 - 105.

(5)CECIOS/European Institute of Management.

(6) Institut výzkumu veřejného mínění.

(7)Ústav pro informace ve vzdělávání. Centrum pro studium vysokého školství.

(8)Middleton, B., Long, G. In: Murray, W.: Skills in Logistics. Logistics Technology International 1995. The International Review of Logistics Practice and Issues London 1995, ISSN 0965-3341 (analyzována byla nabídka 235 míst v západní Evropě).

(9)Průzkumy katedry logistiky VŠE v Praze.

(10) Zveřejněné inzeráty in: Logistics Focus, ISSN 1466 - 836X.

(11) Pernica, P.: Logistika (Supply Chain Management) pro 21. století. Radix, Praha 2005, ISBN 80-86031-59-4, 2. díl, s. 991-998.

(12) Chvojka, J.: Stav logistiky v ČR. In: Logistika - obor 21. století, VI. Mezinárodní logistická konference, sborník. ČLA a VŠE v Praze.

(13) Göpfert, I., Neher, A.: Verbesserungspotenziale. Logistik Heute, 7/2001, ISSN 0173-6213.

(14) Greener, A.: What is the Worth of Logistics Professionals? Logistics Focus, 5/2002.

(15) Podrobněji viz: Pernica, P.: cit. dílo, 2. díl, s. 980-984.

(16) Průzkum Technické univerzity v Berlíně u 640 německých podniků. Wo lernt der Nachwus? Umfrage Logistik - Studium. Logistik Heute, 3/1998.

(17) Classen, M., Palder, D.: Wachstumsbremse Mitarbeiterqualifikation. Modernes HR - Management. Logistik Heute, 1-2/2002.

(18) Viz: www.logistika.cz

(19) Studie Centra pro studium vysokého školství. Cit. podle: Machálková, J.: Firmy nejsou spokojeny s kvalitou absolventů VŠ. LN, 29.4.2006.

(20) Srov.: Bauman, Z.: Tekutá modernita. Mladá Fronta, Praha 2002, ISBN 80-204-0966-1.

(21) Srov.: Bauman, Z.: Individualizovaná společnost. Mladá Fronta, Praha 2004, ISBN 80-204-1995-X.

(22) Studie "Karrierchancen in der Logistik". TU Berlin/BVL. (Upraveno.)

(23) Mezinárodní norma pro klasifikaci vzdělávání ISCED 1997. UNESCO.

(24) Pernica, P.: Logistika (Supply Chain Management) pro 21. století. Radix, Praha 2005, ISBN 80-86031-59-4.

(25) Eurologistics, Praha.

(26) Novák, R., Pernica, P., Svoboda, V., Zelený, L.: Nákladní doprava a zasílatelství. Aspi Publishing, Praha 2005, ISBN 80-7357-086-6, 412 stran + přílohy. Novák, R.: Mezinárodní kamionová doprava plus. Aspi Publishing, Praha 2003, ISBN 80-86395-53-7, 250 stran + přílohy. Novák, R.: Námořní přeprava. Aspi Publishing, Praha 2005, ISBN 80-7357-070-X, 271 stran.

(27) Sarana, M.: Key logistics education requirements in industry. Logistics and Transport Focus, 4/2006, ISSN 1466-836X.



tab. 1 vývoj nabídky pracovních míst


tab. 2 nabídka volných pracovních míst


tab. 3 platy německých logistiků