3D tisk je přelomová technologie, která může dnešní dodavatelské řetězce zcela změnit. Zboží bude možné vyrábět mnohem blíže k zákazníkovi, což povede k redukci dopravních nákladů, snížení objemů přepravovaného zboží a omezení stavu zásob.

Logistická společnost DHL Supply Chain testuje nyní možnosti využití 3D tisku ve svém výzkumném centru poblíž Bonnu. Podle Marka Pattersona, viceprezidenta firmy pro inovace a vývoj produktů pro region EMEA, využití 3D tisku v dodavatelských řetězcích zásadně ovlivní jejich budoucnost. Namísto vlastního produktu se bude z bodu A do bodu B přesouvat duševní vlastnictví, a to v podobě souboru, ze kterého bude možné výrobek vytisknout. „Do centra pozornosti se tak dostává řízení a bezpečný transport dat,“ říká Mark Patterson.

Tradiční dodavatelské řetězce zajišťují v současné době hlavně skladování a přepravu produktů z místa na místo. 3D tisk však znamená větší možnosti lokální výroby. Tato změna zkrátí výrobní čas a také sníží uhlíkovou stopu spojenou s celým procesem. Zatím sice není 3D tisk použitelný v masovém měřítku, ale existuje řada nízkoobjemových produktů, pro které je tento postup ideální. Například ve zdravotnictví se již používá pro výrobu implantátů, jako jsou umělé klouby nebo zubní korunky. Využití nachází i v automobilovém průmyslu při výrobě součástek. Ideální je při vývoji a konstruování prototypů.

Další využití 3D tisku v logistickém průmyslu bude úměrné tomu, jak se bude dále vyvíjet samotná technologie. Pro logistické společnosti, které se dokážou novému trendu včas přizpůsobit, bude 3D tisk velkou příležitostí. Logistika náhradních dílů bude prvním odvětvím, které bude touto technologií ovlivněno. S 3D tiskárnami si technici budou moci stáhnout data pro náhradní díl a vytisknout ho ve velice krátkém čase. Významnou součástí logistického průmyslu se stanou dodávky používaných surovin.

Při 3D tisku se objekty vytvářejí přidáváním materiálu, ne jeho ubíráním, jak je tomu třeba při obrábění. Proto se vžil pro 3D tisk také další název – aditivní výroba. Výhodou je, že se nevytváří žádný odpad, a výroba je tak daleko šetrnější k životnímu prostředí.

První 3D tiskárny začaly vznikat v 80. letech minulého století. Byly však drahé a jejich možnosti omezené. Tři dekády vývoje však proměnily ideu v realizovatelnou metodu pro rychlé vytváření prototypů i některých finálních výrobků.

Související