Kurýrní služba Messenger letos v červnu oslaví 25 let. Když ji v roce 1991 David Voverka zakládal, trávili s kolegou celé dny v kulečníkové herně na Strahově, vysílačku měli postavenou na hraně stolu a čekání na zakázky si krátili biliárem. Podobné pauzy si už dnes kurýři Messengeru dovolit nemůžou.

Proud zásilek, které je potřeba doručit, je nepřetržitý a jezdci v typických žlutočerných barvách se v podstatě nezastaví. Dvoučlenný tým se za čtvrtstoletí rozrostl na více než 250 kurýrů, kteří na kolech, motorkách i v autech brázdí nejen Prahu, ale také dalších 12 českých měst a Bratislavu.

Počet zásilek, které firma přepraví, se od roku 2011 zvýšil o 43 procent a jejich objem dál roste. Loňský obrat přesáhl 150 milionů korun a službu dnes pravidelně využívá více než šest tisíc klientů.

Byl podzim roku 1990, když si Davidu Voverkovi kamarád Jakub Cigler posteskl, že mu v Česku chybí kurýrní služba. S tímto fenoménem se dnes jeden z nejznámějších českých architektů seznámil v Londýně, kde byl na stáži u Jana Kaplického. Voverku, který je zapálený cyklista, tento nápad nadchl a poskytl mu prvotní inspiraci pro podnikatelský záměr.

"Propojila se má touha dělat něco ve službách s mým největším koníčkem. Kolo je fantastický dopravní prostředek. S rodiči jsme moc necestovali a já to pak sám na kole doháněl. Dokonce jsem jednu dobu i závodil, ale jen tak pro radost," líčí Voverka.

Kromě několika kol začínal Messenger ještě se dvěma motorkami Jawa 350. Ze začátku s nimi po Praze jezdil pouze Voverka a jeho tehdejší společník Ivo Lorenc. Celkem tříčlenný tým doplňovala ještě dispečerka, která v kanceláři na Hanspaulce přijímala objednávky.

"Vlastní silou jsme si ty prostory zrenovovali. Majitel nám to odečetl z nájmu, který jsme tak první rok nemuseli vůbec platit. Kancelář jsme vybavili stolem a na ten jsme položili mapu, pravítko a sklo. Začalo to zkrátka superprimitivně, ale s profesionálními prvky, jako jsou vysílačky," popisuje Voverka. Radiostanic si na začátku Messenger pořídil deset, a stal se tak jednou z prvních společností v Česku, která měla vlastní rádiovou síť.

 

Na nákup vysílaček, kol a motocyklů jim tehdy půjčila německá známá Voverkova společníka. "Byla to naše jediná šance, protože ani já, ani můj společník jsme neměli peníze a banka nám je dát nechtěla. Ale měli jsme štěstí a nějakým způsobem nám tahle rodinná kamarádka uvěřila a půjčila nám 20 tisíc německých marek," vypráví Voverka.

Prvními zákazníky Messengeru byly zahraniční firmy, které byly na kurýrní služby zvyklé ze svých domovin. I z toho důvodu zvolil Voverka jako název firmy anglický překlad slova kurýr. Nové klienty lákal pomocí reklamních letáčků, které s kolegou rozesílali po firmách a rozváželi po zahraničních zastupitelstvích v Praze. Zakázky přibývaly sice pomalu, ale po pár měsících už službu využívalo několik desítek klientů, a firma tak začala shánět další posily.

První problémy přišly na podzim se zhoršujícím se počasím a klesající teplotou. "Na motorce už jsem kvůli zimě zvolna začínal mít problém artikulovat. A tak jsem si uvědomil, že musíme rychle přesedlat i do aut. Na jejich nákup jsme ale neměli peníze, takže než jsme si pořídili vlastní, asi rok jsme si půjčovali auto od kamaráda," říká Voverka. Auta využívali především na delší cesty do Rakouska či Německa, kam občas zákazníci potřebovali něco odvézt.

Po České republice jezdili hlavně na motorce. "Začínali jsme v Praze, ale zákazníci si na kurýrní službu zvykli a začali nás žádat, abychom jim odvezli zásilky i do jiných měst. A my na to kývli, protože tím naše podnikání dostalo úplně nový rozměr. Navíc nám to přinášelo dražší zakázky a zlepšovalo cash flow," přibližuje Voverka.

Odvezli jsme přístroj na kosmický výzkum i milion

Tyto cesty ale měly i svá rizika. "Někdy to bylo krušné. Třeba když jsem jel na jawě na Moravu, tak jsem musel natankovat úplně plnou nádrž v Průhonicích za Prahou, aby mi to vydrželo alespoň k Devíti křížům u Brna, protože nikde mezi tím ještě žádná pumpa nebyla. Jindy jsme zase hráli o čas. Jednou jsem měl vézt kazetu do televize v Bratislavě, ale natahovalo se to. A když mi ji dali, tak už jsem to měl tak tak, abych to stihl. Podobně napínavé to bylo, když nám zavolal jeden pán, že potřebuje odvézt do Rakovníka dokumenty dokládající jeho restituční nárok, a když to do tří hodin odpoledne nestihneme, tak přijde o dva činžovní domy," líčí Voverka.

"Lidé nám postupně začali dávat důvěru a svěřovat nám důležité úkoly. Vezl jsem například privatizační projekt do nábytkářské firmy TON v Bystřici pod Hostýnem. Tehdy jsem měl strašné peripetie na cestě. Byl sychravý podzim, tma, pršelo, silnice byly v té době ve velmi špatném stavu a já s motorkou vylétl v prudké zatáčce do pole, ale musel jsem se otřepat a jet dál," dodává.

David Voverka (47)

■ Vyučil se jako kuchař a číšník a složil maturitu v oboru společného stravování. V gastronomii ale působil jen chvíli. Než začal podnikat, pracoval jako recepční v hotelu.

■ V roce 1991 založil kurýrní službu Messenger. Jeho první společník Ivo Lorenc společnost po roce opustil a spolumajitelem firmy se v té době stal Voverkův bratr Aleš. Oba bratři dodnes Messenger společně vlastní.

■ V současnosti David Voverka rozjíždí nový projekt – v Pošumaví si založil palírnu ovocných destilátů. Rád jezdí na motorce a je vášnivým cyklistou. S manželkou má tři děti.

I přes všechny tyto nesnáze a i přesto, že byly doby, kdy neměl ani na benzin, vzpomíná na tohle období velmi rád. "Bylo to pro mě dobrodružství a zábava, při které jsem cítil spoustu adrenalinu a zároveň obrovskou zodpovědnost vůči zákazníkovi," říká.

A právě zákazníci byli pro Voverku hlavní inspirací. Vždy se snažil neříkat ne, pokud převoz zásilky nebyl v rozporu s etickými pravidly.

"Odvezli jsme různé věci – živé zvíře, přístroj na kosmický výzkum neuvěřitelné hodnoty i umělý kloub, ale i marginálie jako sladkou tyčinku. Jeden zákazník mi zase předal obálku s penězi a řekl, že je to milion korun na výplaty, který potřebuje převézt na druhý konec Prahy. Říkal jsem si, že možná kecá, ale jestli ne, tak nám na takovou částku ani nestačí pojistka. Celou cestu jsem se proto díval do zpětných zrcátek, jestli mě někdo nesleduje. Jindy zase nějaký pán uvázl na chodbě a nemohl se dostat ani do bytu, ani z domu. Potřeboval nutně odjet, ale manželka seděla někde v sušáku u holiče. A tak zavolal kurýra, který vyzvedl klíče v kadeřnictví a přijel mu odemknout. A tyhle příběhy mě na té naší práci baví," říká Voverka.

Hradní kurýr místo sedmičkového bavoráku

Za dob Václava Havla měla svého kurýra u Messengeru i prezidentská kancelář. Jeho úkol byl vozit poštu do parlamentu a na ministerstva. "Nazývali jsme ho hradním kurýrem a já jsem byl samozřejmě náležitě pyšný. Navíc dříve stejnou komunikaci zajišťoval sedmičkový bavorák, takže s naším kurýrem byly náklady najednou o mnoho nižší," vzpomíná Voverka.

 

Nejznámějším zaměstnancem Messengeru ale nebyl hradní kurýr, nýbrž herec a scenárista Zdeněk Svěrák. Ten si sice roli kurýra vyzkoušel pouze na filmovém plátně, ale pro řadu lidí představoval právě snímek Vratné lahve první seznámení se službami Messengeru. Příběh z pera Zdeňka Svěráka, který režíroval jeho syn Jan, udělal firmě skvělou službu.

"Díky tomu se o nás dozvěděli i lidé mimo Prahu. Když někdo neví, co znamená Messenger, tak stačí zmínit žlutého kurýra z Vratných lahví. Pan Svěrák bydlí nedaleko našich kanceláří a jednoho dne se u nás zastavil s prosbou, jestli by si mohl náš dispečink prohlédnout s tím, že potřebuje inspiraci pro svůj scénář. Nakonec jsme se dohodli, že jim poskytneme prostory k natáčení a zapůjčíme výstroj, ale nebudeme utrácet za product placement," líčí Voverka, který se sám ve filmu objevil. V jedné ze scén provází Svěráka dispečinkem. Jeho bratr Aleš si zase zahrál roli kurýra a v záběrech se mihli také ostatní zaměstnanci.

Až do roku 2000 zažíval Messenger obrovský růst. Jako největší limit se ale v průběhu času ukázal nedostatek telefonních linek, kvůli kterému se nemohli zákazníci dovolat. Zlomový byl v tomto ohledu rok 1997, kdy společnost zřídila nový dispečink, který dokázal pojmout řádově více objednávek. Díky tomu se objem zakázek skokově zvýšil a rostl až do přelomu století, kdy společnost narazila na jakýsi pomyslný strop. "Zažívali jsme takové vlny. V roce 2003 to znovu začalo nabírat obrátky a výrazný propad přišel až s krizí v roce 2008. Od té doby se ten původní raketově stoupající trend nikdy zcela nevrátil, ale loňský rok pro nás byl rekordní," podotýká Voverka.

Trh roste i díky e-shopům

Za 25 let se trh s kurýrními službami výrazně proměnil. Zatímco dříve měl Messenger 95 procent zásilek v Praze, dnes je polovina celkového oběhu rozptýlena po celé republice. Služba se navíc výrazně individualizovala a také zrychlila. "Ta rychlost není v tom, že jedete po dálnici 200 kilometrů za hodinu nebo že letíte Prahou jako vítr, ale v optimalizaci a nastavení systému, který využívá většího množství kurýrů ve městě, kteří na rozdíl od velkých balíkových služeb nejsou vázáni na pravidelné okruhy," vysvětluje Voverka.

 

Velkou roli podle něj hrají také nové technologie. "Na jednu stranu nám odebraly určitou část zásilek, protože řada věcí se dnes už posílá datově. Ale na druhou stranu nám otevírají nové obzory a umožňují určité procesy kontrolovat, vyhodnocovat a především zjednodušovat. Například objednávky uložené v našem systému se hned objevují kurýrovi na telefonu, takže už se nemusí všechno diktovat přes vysílačku a ta dnes slouží už jen pro koordinaci," popisuje Voverka.

S tím souvisí i boom e‑shopů, které přinášejí kurýrním službám další zakázky. "Za posledních deset let nám díky tomu mnohonásobně narostl objem velkého zboží, které vozíme. Zájem o menší zásilky se naopak snižuje, často totiž tolik nespěchají nebo se dají posílat datově," uvádí Voverka. Pro rozvoz objemnějšího zboží firma v současnosti testuje speciální nákladní kola schopná městem rozvážet rychle až stokilogramové náklady. Společnost je nasazuje už od roku 2009, ale jejich rozšíření brání chybějící servisní síť a další podpora. Proto Messenger participuje na programu Evropské unie s názvem Cyklologistics Ahead, který má za cíl rozvoj ekologické městské dopravy.

Nákladní kola Messenger zkouší na start‑upu Ordr.cz, což je platforma pro on‑line objednávání teplých jídel s dovážkou do deseti minut. "Založili jsme ten projekt společně se společností STRV, která vyvíjí mobilní aplikace. Po roce a půl fungování služby je průměrná délka doručení necelých sedm minut od objednání jídla. To je výsledek, kterému se žádné auto nepřiblíží," říká majitel Messengeru.

A právě Ordr inspiruje Voverku k vymýšlení dalších projektů, které by kurýři mohli zaštiťovat. "Byl bych rád, kdyby naše kurýrní služba byla ještě chytřejší a pohodlnější. Líbilo by se mi, kdybychom byli schopni nabídnout naše služby nejen byznysovému světu, ale i běžným domácnostem. Kurýr by za vás mohl například vyřídit něco na úřadě. Ale to předbíhám. Máme už sice nějaké plány, ale ty ještě musí dozrát," naznačuje Voverka.

 

Související