Tuzemští dopravci čelí v cizině stále větším překážkám. Průjezd hranicemi komplikují častější kontroly kvůli uprchlíkům a evropské státy postupně zavádí ochranářská opatření. Volný pohyb zboží je přitom jedním z pilířů Evropské unie.
"Ze západní Evropy se na nás valí legislativní smršť," říká Vladimír Starosta, šéf velké kamionové společnosti O.K. Trans a prezident českého svazu autodopravců Česmad.
Dopravci naráží na bariéry, které ve výsledku dopadají na české exportéry. Osmdesát procent zboží se vozí právě kamiony.
Vlnu překážek začala německá vláda s prosazovanou minimální mzdou. Tu by měl od loňského ledna dostávat každý, kdo na německém území pracuje. Tedy i řidič projíždějícího kamionu. Totéž chystá Francie. Dánsko či Švédsko tento krok zvažují.
Dopravci musí dát německým úřadům dopředu vědět, že tam nějakého řidiče posílají, a dopředu v němčině nahlásit, jak dlouho tam bude pracovat, a doložit, zda je za svou práci náležitě ohodnocen.
"Toto opatření ale celá východní Evropa ignoruje," popisuje Starosta. Platit v Německu řidičům trojnásobek toho, co si vydělají normálně, ovšem není jediný problém. Potíž je i v tom, že stejný řidič jedoucí do Rakouska na takové peníze nemá nárok, protože to Vídeň nevyžaduje.
Pauza v hotelu
Evropské odbory navíc vyžadují, aby se každý zaměstnanec musel nejdéle po dvou týdnech vrátit domů. Řidiči kamionů na dlouhých cestách to mnohdy nedokážou splnit. Nezbude jim tak nic jiného než zboží po cestě předat tamním dopravcům.
Další překážkou je snaha Francie, Belgie i dalších zemí, aby řidiči svůj povinný odpočinek během týdne museli strávit v hotelu. Jde o 45 hodin, kdy řidiči nemohou nikde jezdit. Týká se jich to zejména, pokud se nestihnou vrátit domů.
Toto nařízení výrazně zvýhodní domácí řidiče a naopak zkomplikuje život těm zahraničním. "Hotely vůbec nemají parkoviště pro kamiony a ty u čerpacích stanic mají jen omezenou kapacitu," dodává tajemník Česmadu Vojtěch Hromíř.
Přísné pojišťovny
Řidič navíc svou přítomností v kabině hlídá náklad. Pokud si odejde do hotelu, jedná podle pojišťoven hrubě nedbale, proto pak odmítají platit škody v případě vykradení či poškození kamionu.
Dopravců se zastává například europoslankyně Martina Dlabajová (ANO). "Opravdu můžeme v unii ve 21. století po firmách požadovat zasílání dokumentace faxem do Kolína či podrobné pracovní záznamy jejich zaměstnanců vedené v němčině?" ptala se například v Evropském parlamentu.
Na tuto otázku není jasná odpověď. Evropská komise i nadále hledá řešení, jak uklidnit odbory vlivných členských zemí a zároveň uhájit volný pohyb zboží. Dopravcům se navíc špatně argumentuje proti snaze odborových organizací o zdraví a pohodlí zaměstnanců. Ale právě možného kompromisu se dopravci také obávají.
Spekuluje se o řadě výjimek, kdy bude možné nařízení nedodržovat. To ale přinese byrokratickou náročnost i obtížnou kontrolu. Na trhu to pak může zvýhodňovat ty, kteří pravidla dodržovat nebudou.
Češti dopravci zároveň čelí silnější konkurenci ruských a ukrajinských firem. Na ty dopadl propad poptávky po dopravě v jejich zemích a svou kapacitu přesouvají do Evropy.
Boj s předsudky
Čeští kamionoví dopravci letos slaví 50 let svého oborového sdružení, jako dárek si nechali natočit video. To chce bojovat s předsudkem, že kamiony na silnicích pouze překáží a společnosti pouze škodí.
Dvouminutové video se inspirovalo podobným šotem od dánských autodopravců. Ti se opřeli o studii, podle které je společnosti na nákladních vozidlech závislá a není schopna je ničím v rychlém čase nahradit.
Hypotetické náhlé zmizení kamionů by tak sice ulevilo silnicím, svět by ale záhy upadl do chaosu. Chybělo by zboží v obchodech, díly v továrnách, těm by navíc nikdo nedovážel hotové zboží a rychle by došlo i palivo u čerpacích stanic.