Za louží vodíku stále věří, čeští podnikatelé se přidávají

Elektromobily vznikly dříve než auta na spalovací motor, byly rychlejší a spolehlivější. Jejich dominanci na trhu narušila až „plechová Líza“ Henryho Forda a spalovací motory pak na silnicích převzaly iniciativu. Na elektromobily se ale nezapomnělo a když se na konci 20. století začalo lidstvo zaobírat tím, jestli kvůli němu planeta nechátrá příliš rychle, zjistilo se, že by se opět mohly hodit.

Je rok 2016 a elektromobily zatím silnice nezaplnily, jejich rozvoj se ale v posledních letech zrychluje a pohon na elektřinu se objevuje na mnoha neobvyklých, často i bizarních místech. Existují elektrolodě, elektrokola, elektroskútry, elektrokoloběžky, elektroletadla, dokonce i elektroskateboard, elektrotraktor nebo pojízdný elektrokufr, který umožňuje také nabíjení telefonu.

Elektromobil dnes také vyrábí prakticky každá větší automobilka. Ceny akumulátorů se snižují, jejich výkon roste a vypadá to, že by se postupně mohly podívat i do nákladních vozů. Přesněji řečeno už tam jsou, ale zatím se stále jedná spíše o dodávky. Těžší náklaďák na elektřinu, byť stále s maximální hmotností „pouhých“ 26 tun, představila automobilka Daimler a do tohoto sektoru se chystá vstoupit i Tesla Motors Elona Muska, která staví v nevadské poušti největší továrnu na světě, v níž bude vyrábět baterie. O rostoucím významu elektrické trakce u různých typů skladovacích vozíků jsme v Logistice psali již mnohokrát.

Zatímco na silnicích je elektromobilů stále poskrovnu, na železnici se prosazuje neporovnatelně víc. Tímto tématem a porovnáním energetické náročnosti a uhlíkové stopy různých druhů nákladní dopravy a paliva v ní využívaného se zabývá jeden z článků aktuálního čísla Logistiky, jehož autor mimo jiné píše: „Stojí za povšimnutí, že pouhý tříprocentní podíl elektřiny v energiích pro dopravu v ČR dokáže zajistit 20 procent přepravních výkonů nákladní dopravy. Příčinami této skutečnosti jsou fyzikální zákonitosti.“

České vodíkové investice

I přes všechny tyto skutečnost se ale objevuje stále více hlasů, které říkají, že budoucností dopravy není elektřina, ale vodík. Tyto hlasy je slyšet především ve Spojených státech, tedy v zemi s největšími investicemi do vědy a výzkumu.

Také Češi začali do vývoje nových vodíkových technologií v poslední době investovat. Například podnikatel Pavel Juříček, šéf firmy Brano Group, vložil v Americe miliardu do projektu na zpracování odpadního vodíku, který se pak bude využívat nejen v chemickém průmyslu, ale i pro pohon do aut. „Protože když se podíváte na všechny energetické možnosti, které máte, vodík vychází ekonomicky i energeticky naprosto nejlépe... Myslím, že elektromobilita je směr, kterým se vydala Evropa, ale je víc politický než vývojově a vědecky potvrzený,“ říká.

Také další úspěšný český podnikatel, spolumajitel skupiny Jablotron Dalibor Dědek, investuje do výzkumu možností vodíku. Český vědec Vladimír Matolín z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze přišel s revolučním vylepšením palivového článku, což by v budoucnosti mohlo přinést levnější vodíková auta nebo autobusy.

Na letošním veletrhu intralogistiky CeMat se vystavovatelé předháněli v představování vozíků, které už využívají li-ion baterie, a v zákulisí se ozývaly posměšné poznámky o tom, že „Američané stále nedají pokoj s tím vodíkem“. Narážely na to, že v USA probíhají další testy využití vodíku ve skladové logistice, zatímco v Evropě tomu zatím stále moc lidí z branže nevěří. Nebyl bych si ale tak jistý.