Nedostatek pracovníků tlačí firmy k robotizaci. Prosazují se i roboti spolupracující s člověkem

Robot si po zaučení nezačne hledat novou práci. Nebude očekávat každý rok vyšší plat, není nemocný, nepotřebuje dovolenou, nepodvádí ani nepotřebuje pauzu na svačinu. Nechodí na záchod a nevadí mu pracovat beze spánku. A jeho cena je stále nižší, zatímco jeho výkonnost roste.

Řada firem zvažuje své investice do robotiky. V běžných kalkulacích nákladů ale hraje stále větší roli i snižující se nezaměstnanost v Česku. Některé firmy mají problém najít si i nekvalifikovanou pracovní sílu na jednoduché práce, a i když ji najdou, mají problém si ji udržet. "Roboti jsou stále dostupnější a zájmu nahrává i stávající nedostatek pracovníků na trhu," říká Jiří Bažata, regionální obchodní šéf japonského výrobce robotů Fanuc. Firmy mají zakázky, které jen s obtížemi stíhají plnit. Často nemají jinou možnost než se obrátit právě na výrobce robotů.

Například mladoboleslavský výrobce palivových nádrží Yapp na nové lince na nádrže pro model Škoda Kodiaq využívá více robotů než na ty pro Octavii. Během příprav projektu měli problémy najít dostatek lidí a bojovali s vysokým růstem mezd na Boleslavsku.

Podobně mluví i lidé z dalších firem. Například v logistické firmě DHL Supply Chain investují do robotizace v překladištích i proto, aby dokázali zvládat výkyvy poptávky. Zatímco najímat nové zaměstnance, stávajícím nařizovat přesčasy nebo je naopak propouštět či nechávat na nucené dovolené je náročné, u robotů to nevadí. "Firmy v minulosti požadovaly návratnost investice do robota za jeden až dva roky a nikdo nechtěl ani uvažovat o delší. Výjimku připouštěly, jen pokud to jinak než robotem nešlo dělat. Nyní kvůli nedostatku lidí berou roboty i u projektů s tříletou návratností," popisuje Bažata. Automatizace do značné míry omezuje závislost firem na pracovním trhu. Navíc je jasné, kolik je bude robot po dobu životnosti stát.

Díky rychlému vrácení vložených peněz bere řada firem roboty jako investici do budoucnosti. Ti po svém splacení prakticky jen vytváří ve firmě hotovost, která by jinak šla na mzdy. I díky tomu roste český trh robotizace meziročně dvouciferně a tempo se stále zrychluje.

Obecně lze říci, že základní ceny průmyslových robotů začínají přibližně na půl milionu korun, takový robot má nosnost zhruba pět kilogramů a asi metrový dosah. Větší roboti stojí i dvojnásobek této částky. K té je ovšem třeba připočítat náklady na instalaci, případné oplocení a řadu dalších položek podle plánovaného užití. "K robotům ale podobně jako u automobilu můžete pořídit doplňkovou výbavu, například přizpůsobitelné ruce, flexibilní podavače dílů, řízení síly pomocí senzorů nebo optické systémy navádění," vysvětluje Vítězslav Lukáš, ředitel ABB Robotika v Česku. Konečná cena se tak obvykle zhruba zdvojnásobí, vždy ale záleží na konkrétním použití.

"Znám řadu případů, kde jsou celkové náklady na instalaci robota přibližně za půl milionu zhruba kolem milionu korun," popisuje Bažata poměrně běžné situace.

Návratnost a racionálnost pořízení robota jsou otázkou toho, na co jej ve firmě budou používat. Svařování se již téměř nedělá bez robotů, rozšiřuje se balení a paletování. Roboti doplňují díly do obráběcích strojů. Efektivitě nahrává, pokud robot dělá několik let stejnou práci bez nutnosti změn, a tedy dalších investic a pokud pracuje ve vícesměnném provozu, a může proto lépe využít svou schopnost pracovat bez omezení, a nahradí tak více pracovníků, kteří by jinak mohli pracovat jen obvyklých 40 hodin týdně.

Na trhu jsou ale stále rozšířenější roboti kolaborativní. Tedy takoví, které není nutné zavírat do klecí či je například laserovými skenery hlídat, zda se k nim náhodou někdo nepřibližuje. Ti jsou obecně dražší a jejich základní ceny se blíží milionu korun. O jejich používání se nyní hodně hovoří, protože mohou pracovat bok po boku s lidmi a zjednodušeně řečeno jim pomáhat. Například jim podávají díly nebo připravují součástky.

Kolaborativní roboty už v Česku používá například Škoda Auto nebo společnost ABB Elektro-Praga. Druhá jmenovaná společnost použila robota z vlastního koncernu. "Robot YuMi pracuje v Jablonci společně s operátorem na výrobní lince na montáži elektrických zásuvek," popisuje Lukáš z ABB. Člověk a robot spolupracují a výroba je díky tomu produktivnější. "Odhadujeme, že investice se vrátí zhruba za 2,5 roku," dodává.

Kolaborativní roboti jsou ale zatím novinka a jsou s nimi zatím spojené některé nevýhody. Kvůli bezpečnosti musí pracovat pomaleji, než mohou pracovat průmysloví roboti, ke kterým se lidé nemohou přiblížit. V kleci je možné hýbat ramenem rychlostí dvou metrů ze sekundu, v blízkosti člověka to jde jen osmkrát pomaleji. Problém je i to, že ne u všech typů používání je možné garantovat stoprocentní bezpečnost.

"Konkrétní instalace robota musí vždy projít schválením, setkali jsme se i s případem, kde firma koupila kolaborativního robota, ale nakonec jej raději zavřela do klece," popisuje Bažata z Fanuku. Samotní výrobci robotů instalace nezařizují. Trh funguje tak, že existují specializované firmy, které instalaci dělají na míru, a robot je jen jednou z částí kompletní dodávky.

Lidé mají zatím výhodu v tom, že jsou mnohem flexibilnější. Lze jim snadno zadat jiné úkoly. Je poměrně jednoduché změnit výrobu či udělat změny na výrobní lince. Robot je proti tomu zpravidla naprogramovaný na jeden typ práce a každá změna znamená další náklady. Automatizace se tak rychle šíří například v automobilovém průmyslu. Automobilka ví, že bude jeden typ auta vyrábět sedm let.

"Zapojení robotů do výroby umožní zaměstnancům přenechat robotům úkony, které vyžadují fyzicky náročnou práci, jsou příliš stereotypní nebo zahrnují práci v nečistém prostředí či manipulaci s velmi malými součástkami," říká Lukáš z ABB.