Pravidla na vysílání pracovníků zahraniční dopravci v ČR téměř nedodržují

Z celkového počtu 154 vozidel zahraničních dopravců, z nichž 66 směřovalo do České republiky, splnili povinnosti pouze tři západní dopravci. Kontrola proběhla na přelomu července a srpna na dálnicích D1, D6, D8 a na hraničních přechodech Rozvadov, Hatě a Mikulov, necelý rok od poslední preventivní akce zaměřené na kontrolu vysílání zahraničních pracovníků v silniční dopravě.

„Zjištěná porušení využije Česká republika jak při vyjednáváních o podobě Balíčku mobility, tak je předá příslušným ministrům a eurokomisařce pro dopravu Violetě Bulc,“ říká ministr dopravy Dan Ťok s tím, že od samého počátku zdůrazňuje nesmyslnost aplikace této směrnice na tak vysoce mobilní a v každém členském státě zcela odlišně upravený sektor, kterým je silniční doprava.

Nejčastěji porušovali pravidla němečtí řidiči, kteří přijeli do České republiky a neměli buď žádnou pracovní smlouvu, nebo ji neměli přeloženou do češtiny. Celkově bylo při namátkových kontrolách odhaleno bez povinných dokumentů 31 z 33 německých řidičů, osm z devíti rakouských, pět ze sedmi polských a dále řidiči z Velké Británie, Portugalska, Rumunska, Chorvatska, Španělska, Řecka nebo Slovenska.

Kontroly ukázaly, že situace se od loňského roku téměř nezměnila. Pouze tři řidiči zaměstnavatelů z takzvaných starých členských států EU plnili své povinnosti v rámci kontrolované legislativy. Naproti tomu u řidičů z nových zemí EU se povědomí o tom, že zaměstnavatelé mají vybavovat své zaměstnance pracovními smlouvami v různých překladech, neustále zvyšuje.

„Výsledky tak opět potvrzují, že na území západních sousedů se kontrolují výhradně řidiči východních dopravců, a pravidla pro vysílání tak západní státy zneužívají pouze pro ochranu vlastního trhu, nikoliv k ochraně práv zaměstnanců, jimiž nové povinnosti hájí při jednáních,“ dodává europoslankyně Martina Dlabajová, která českou pozici obhajuje na půdě Evropského parlamentu.

V červnu ministr dopravy Dan Ťok vystoupil na zasedání rady unijních ministrů dopravy Evropské rady v Lucemburku k návrhům sociálního a tržního pilíře Balíčku mobility. Shodu tehdy mezi sebou členské státy nenašly a přijetí pozice Rady tak bylo odloženo.