Hlavním problémem je malý dojezd

Téma alternativních pohonů se týká předsevzetí Bruselu o tzv. dekarbonizaci dopravy. Kromě aktuálně stále nejrozšířenější motorové nafty, do níž se také v různém poměru přimíchává „biosložka“ v podobě FAME (methylestery mastných kyselin) a/nebo HVO (hydrogenovaný rostlinný olej), se lze na trhu setkat se zemním plynem − tj. metanem − v plynné (CNG) nebo kapalné (LNG nebo BioLNG) podobě a s elektropohony/hybridy (BEV, PHEV, FCEV). Pokud jde o stále klíčové palivo − motorovou naftu (respektive o výsledný koktejl se zemědělsko-chemickými přísadami), tak objem přísad je u ní maximálně sedm procent (dle ČSN EN 590). Odpovídající označení na stojanu/pistoli u čerpací stanice je „B7“. Pod označením „B100“ se pak skrývá 100procentní bionafta.

Problémem číslo jedna u vozidel s alternativními druhy pohonu je jejich malý dojezd ve srovnání s dieselem. Pro dálkovou nákladní dopravu je zatím jedinou reálnou alternativou k motorové naftě zkapalněný zemní plyn − tedy LNG. Avšak při nájezdu okolo 600 až 700 kilometrů za den to i tak znamená, že musíte LNG prakticky obden doplňovat (dojezd těchto vozidel se totiž pohybuje okolo 1500 km). S tím souvisí hned druhý problém − nedostatečná síť plnicích stanic.

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 50 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Jste předplatitel tištěného titulu? Proveďte aktivaci.