Udržitelnost, jak známo, nepředstavuje pouze otázku životního prostředí, ale vyznačuje se i dalšími vzájemně provázanými aspekty, a proto je třeba se vyvarovat příliš obecných a „univerzálních“ řešení, která vyhovují zdánlivě všemu, reálně ale možná vůbec ničemu. A to i v městské dopravě.
Ke každému segmentu je třeba přistupovat odděleně, nemluvě o specificích jednotlivých měst. Například v osobní dopravě je třeba upřednostňovat udržitelné způsoby dopravy, tedy chůzi, cyklistiku a veřejnou dopravu (MHD), na úkor IAD. Nesmí ale docházet ke dvěma chybám: za prvé prosazování jednoho z udržitelných segmentů na úkor jiného, tedy například preference cyklistické dopravy na úkor veřejné. Ne vždy jsou k ní vhodné podmínky, takže ve výsledku může být dosažený efekt právě opačný – veřejná doprava není dostatečně podporována, cyklistickou občané z různých důvodů nevyužívají a roste podíl IAD. Za druhé nesmí být udržitelný segment prosazován za každou cenu bez ohledu na ekonomickou efektivnost – a v tom tkví právě komplexnost pojmu udržitelnosti. Příkladem může být zavádění linek veřejné dopravy v krátkém intervalu do oblastí s malou hustotou osídlení. Je zjevné, že vynaložené náklady nebudou odpovídat očekávaným efektům, respektive takové efekty ani nelze očekávat.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 50 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později