Výsledky studie byly představeny tento měsíc v sídle Mezinárodní námořní organizace IMO v Londýně. Vyplývá z nich, že pokud budou lodě pravidelně informovány o tom, kdy budou moci v přístavu zakotvit pro vykládku či nakládku zboží, dokážou upravit rychlost plavby tak, aby do přístavu dorazily „just in time“. Klíčová je především doba posledních dvanácti hodin plavby před připlutím na cílové místo.

Úprava rychlosti ve většině případů znamená zpomalení jízdy. To zase vede k nižší spotřebě paliva, a tím ke snížení emisí nežádoucích látek, jako jsou oxid uhličitý, oxidy síry a oxidy dusíku. Významných úspor lze také dosáhnout díky zkrácení čekací doby v přístavu.

Institut TNO a rotterdamský přístavní úřad analyzovaly pohyby kontejnerových lodí plujících do přístavu v roce 2017. „Dodáním přesnějších informací lze každý rok ušetřit čtyři procenta, což je 134 tisíc tun emisí oxidu uhličitého,“ říká Jan Hulskotte, vedoucí vědecký pracovník TNO. „Kontejnerové lodě by snížily rychlost plavby v průměru o pět procent a přitom by dosáhly plánovaného času příjezdu.“ Dalších úspor by podle něj bylo možné dosáhnout, jestliže by lodě byly informovány ještě než dvanáct hodin před příjezdem.

Studie také zkoumala vliv zkrácených čekacích dob na rejdě pro všechny lodě plující do Rotterdamu. V přepravě hromadných nákladů lodě někdy kotví na rejdě řadu hodin a dokonce i dní. Pokud by se čekání zkrátilo v průměru o 12 hodin, znamenalo by to každoroční snížení emisí o 35 procent.

Začátkem letošního roku spustil přístav Rotterdam program Pronto. Program kombinuje řadu datových zdrojů tak, aby bylo možné naplánovat pobyt plavidla v přístavu co nejpřesněji a bezproblémově sladit všechny činnosti, které bude muset loď při zastávce v přístavu provést. Data se zobrazují rejdařům, kteří hned vidí, jaká by byla ideální rychlost jejich lodí a kolik paliva i oxidu uhličitého by se dalo ušetřit. Podle těchto údajů pak mohou dávat pokyny k plavbě.

Související