Aktuální číslo odborného magazínu Logistika
Filip HubičkaV současném světě jsou lidé nuceni šetřit vodou ve všech ohledech a situacích a týká se to i oblasti logistických a průmyslových nemovitostí. "Každý z nás si uvědomuje důležitost ochrany životního prostředí, je nutné chovat se ohleduplně," říká Lucie Řezníčková, členka týmu průmyslového oddělení realitněporadenské společnosti Colliers. Šetrné hospodaření s vodou je také jedním z hledisek, k nimž se přihlíží při rozhodování, zda nová stavba dostane certifikaci BREEAM.
Jedním z hlavních zelených trendů v developmentu průmyslových a logistických nemovitostí je snaha dešťovou vodu využít přímo na pozemku či umožnit její zasakování do rezervoárů podzemní vody. Zároveň je ve hře minimalizace spotřeby podzemní či povrchové vody při vlastním provozu. "Je nutné rozlišit mezi spotřebou dešťové vody v území, na kterém se stavba nachází, a spotřebou vody z důvodu užití budovy lidmi," upozorňuje Jaroslav Kaizr ze společnosti Demaco. Dodává, že záměrem každého odpovědného stavitele má být co největší zadržení vody v dané lokalitě, aby nedocházelo k odvádění dešťových vod kanalizací mimo pozemek, a zároveň minimalizace spotřeby pitné vody.
Zadržování vody
Pro zadržování dešťové vody se nejčastěji používají zasakovací polštáře. Jak popisuje projektový manažer Demaca Petr Smejkal, jde o systém složený ze štěrkového lože, geotextilie a drenážního potrubí: "Nejprve je nutné v místě vsaku udělat zasakovací zkoušku, kterou provádí hydrogeolog, pro ověření rychlosti vsakování vody do podloží. Následně je vyhotoven výkop pro jámu, do které se nasype hrubá frakce kameniva. Do tohoto lože se pokládá drenážní potrubí, které vede vodu určenou k zasakování, a geotextilie, která slouží jako filtrace."
K zadržení dešťové vody na pozemku slouží samozřejmě i retenční nádrže, které jsou vhodné pro práci s vodou, kterou nelze zasakovat, protože horní vrstvy půdy jsou nepropustné.
Dalším způsobem je systém tzv. obrácených studní. Jde o kombinaci retenční nádrže společně s vrtanými nebo kopanými studněmi. Stěny mají vyztuženy betonovými tvarovkami nebo ocelovým potrubím, které se využívá pro vrtané pažené piloty. Dno studny se následně vysype štěrkem, který slouží jako podloží pro zasakování vody v podzemním rezervoáru. "Tento systém se používá v místech, kde je podloží vhodné pro zasakování ve větší hloubce," dodává Petr Smejkal.
Jaroslav Kaizr uvádí, že například v Průmyslovém parku DMC Pardubice se chytrým řešením vodního hospodářství podařilo ušetřit čtvrtinu vody, která z této lokality odtéká, přestože se ve sledovaném období zdejší zastavěná plocha zdvojnásobila.
Splachování dešťovou vodou
Vodu z retenčních nádrží lze bez nutnosti dalšího čištění používat pro zalévání zeleně či pro doplnění tekutiny ve stabilním hasicím zařízení. "Pokud je dále čištěna, lze ji použít například i v některých výrobních technologiích pro chlazení nebo pro splachování toalet," říká Jaroslav Kaizr.
Právě možnost splachování toalet dešťovou vodou využil stavitel průmyslových zón Panattoni při šetrné výstavbě haly v Chebu pro německého on-line prodejce Real Digital. Budova, jež šetří energii za užití celé řady zelených technologií, v hospodaření s vodou vyniká. "Úsporu pitné vody jsme v tomto případě vyčíslili na hodnotu 1500 až dva tisíce kubíků ročně. Toto řešení je však vhodné pouze pro budovy na brownfieldech. U ostatních lokalit je preferencí zasáknout dešťovou vodu v lokalitě spadu," říká generální ředitel Panattoni pro Česko a Slovensko Pavel Sovička.
Hala stojí v areálu bývalých chebských strojíren, po rozsáhlé revitalizaci se jmenuje Panattoni Park Cheb South. A jak upozorňuje Robert Sgariboldi z realitněporadenské společnosti 108 Agency, výjimečnost jejího hospodaření s dešťovou vodou tkví ještě v jedné okolnosti: srážky se podařilo svést mimo plochu budovy a její nejbližší okolí, které je v podloží zasaženo historickou výrobou. Až mimo tuto zónu jsou svedeny do retenční nádrže a ponechány k postupnému vsáknutí. "Nová výstavba tedy pomohla s letitým ekologickým problémem, který před tím nebylo možné efektivně vyřešit," říká Sgariboldi.
Bezvodé pisoáry
Developerská společnost CTP využívá ve svých projektech ke splachování především šedou vodu. "Čistou, pitnou vodu využíváme opakovaně, a dešťovou vodu ponecháváme v krajině zasakovat," popisuje nejčastěji využívaný model Martin Vaidiš, který v CTP odpovídá za udržitelný design výstavby. A v právě vznikajícím projektu CTPark Brno-Líšeň jsou již veškeré pisoáry bezvodé. Maximum dešťových srážek je zasakováno pomocí trubních retencí.
V obecné rovině Martin Vaidiš odhaduje, že u výrobních objektů s velkým počtem zaměstnanců lze za využití šetrných vodovodních baterií, zmiňovaných bezvodých pisoárů a splachování toalet šedou vodou dojít ke snížení spotřeby pitné vody až o polovinu.
Zkušenosti developerů se v jednotlivostech odlišují v závislosti na podmínkách, v kterých vznikají konkrétní projekty, a na požadavcích jejich klientů. Na tom zásadním se ovšem shodují: "Voda je vyčerpatelný zdroj a podle toho s ní musíme zacházet. Bylo by naivní si myslet, že se to lehce změní. Jde tu o odpovědnost každého z nás, ať již na úrovni jednotlivce, či společnosti," říká Tomáš Kubín, vedoucí výstavby pro region střední a výrobní Evropy v P3.
Redakce Logistiky děkuje společnostem Colliers, CTP, Demaco, Panattoni, P3 a 108 Agency za poskytnutí podrobných vyjádření.
Z dalších odpovědí
Je nutné dešťovou vodu využívanou k jiným účelům než k zalévání čistit? Jakými způsoby?
Petr Smejkal, Demaco: Z dešťové vody je nejprve nutno odstranit ropné látky, které se mohly do vody dostat ze zpevněných ploch. Odloučení ropných látek je dvoustupňové, tj. nejdříve dojde ke gravitační separaci plovoucích materiálů na hladině a k sedimentaci těžších částic u dna prostoru, následně k dočištění takto předčištěné vody na speciálním koalescenčním nebo i sorpčním filtru. Takto upravené vody je možné použít pro zálivku zeleně, pro dopouštění nádrže shz nebo pro využití v technologii jako např chladící vodu. Pokud by byl požadavek na využítí např. pro splachování je nutné vodu dále ošetřit.
Martin Vaidiš, CTP: Pokud se používá pro potřeby zpětného využití, jako je splachování na toaletách, musí být zpravidla mechanicky pročištěna a z důvodu velkých rezervoárů je doporučeno použít i UV lampy pro omezení zápachu. Zaznamenali jsme již požadavek nájemce, který chtěl využít vodu pro své výrobní procesy/chlazení, zde se filtrace řešila dle požadavku na čistotu vody a technologie nájemce.
Tomáš Kubín, P3: Dešťová voda ze střech, jež nemůže být nijak kontaminována, se nijak neupravuje. Naopak voda ze zpevněných ploch, kde je pohyb nákladních i osobních vozidel, je sváděna do samostatného potrubního systému, na jehož konci je odlučovač ropných látek (ORL). Ten pak zabezpečí, že v případě úkapů (paliva či olejů) z vozidel nedojde ke kontaminaci ostatní dešťové vody v retencích.
Jakou kapacitu mívají retenční nádrže, respektive na čem záleží? Jsou retenční nádrže součástí projektu konkrétní budovy, nebo celého areálu s více budovami?
Tomáš Budař, Demaco: Hospodaření s dešťovými vodami na stavebním pozemku je nutné řešit dle platné vyhlášky. Výpočet velikosti retenční nádrže zahrnuje kromě velikosti řešeného území i druh odvodňovaných ploch, srážkový úhrn v dané oblasti, zasakovací rychlost podloží a také rychlost odtoku z území. Jedná se o velmi komplexní a precizní výpočet, jehož výsledek se mezi lokalitami značně liší. Například v průmyslovém areálu v Týništi nad Orlicí jsme postavili retenční nádrž o velikosti cca 900 m3, což je více než dvakrát větší kapacita než u mnohem většího projektu v Pardubicích. Rozdíl je dán zejména odlišným podložím v obou projektech.
Pavel Sovička, Panattoni: Kapacita retenční nádrže záleží na řadě parametrů. Stanovuje na základě výpočtu, ve kterém se berou v úvahu odvodňované plochy, propustnost těchto jednotlivých ploch, vsakovací schopnost území a to vše vzhledem k hydrogeologickým podmínkám v podzemí. Dále se provádí výpočet, kolik spadne na dané území srážkové vody. Na základě těchto výpočtů je navržena retenční nádrž nebo jiné zařízení pro akumulaci vody, a následný regulovaný odtok.
Retenční nádrže mohou být samostatně u každé budovy, nebo může jít o jednu retenční nádrž k více budovám, to vše záleží na hydrogeologických podmínkách, vzdálenostech a velikosti odvodňovaných ploch. Kapacita retenčních nádrží u našich projektů je různá a může se pohybovat od 500 m3 do 15 tisíc m3 retenčního objemu.
Robert Sgariboldi, 108 Agency: Retenční nádrže jsou kapacitně kalkulovány dle plochy střechy budovy a zpevněných ploch, kam spadne dešťová voda, kterou mají v lokalitě zachytit a nechat vsáknout. Nejčastěji jsou povrchové a bývají umístěny u každé budovy, případně u více budov, pokud je jejich celková plocha menší výměry (v řádu jednotek tisíc metrů čtverečních). Dá se říci, že každá budova s plochou nad 10 tisíc metrů čtverečních má už vlastní retenční nádrž.
Martin Vaidiš, CTP: Stanovují se výpočtem dle požadavků povodí/správce veřejné kanalizační sítě v samostatném vodoprávním řízení. I s ohledem na složitost tohoto řízení zpravidla používáme pro více objektů jednu společnou retenci, ale vždy záleží na dohodnutém místě vypouštění a mnoha dalších parametrech. Jedním z určujících parametrů je tzv. n-letý průtok, zohledňuje se však i širší hydrogeologická situace a odtokové poměry širšího území.
Tomáš Kubín, P3: Odborný projektant bere v úvahu zejména velikost zpevněných ploch v řešeném území, geologické podloží, ale také intenzitu srážek v lokalitě.
Můžete přiblížit technologii stavby retenční nádrže v logistickém či průmyslovém parku? Asi nejde o vyrobený prefabrikát, jako když se pořizují nádrže k rodinným domům?
Tomáš Budař, Demaco: Vždy se jedná o stavbu retenční nádrže na míru, ať již hovoříme o povrchové, nebo podzemní variantě retenční nádrže. V Pardubicích jsme například jako retenční nádrž použili vysloužilou nádrž na pitnou vodu, která byla součástí místní vodárny. Vodárnu jsme tento rok odstavili z provozu, jelikož jsme se v rámci strategie dlouhodobé udržitelnosti rozvoje rozhodli zrušit odběr podzemní vody pro pitné účely z vrtů. Pitnou vodu z vrtů jsme nahradili vodou z vodovodního řadu, vodu dešťovou zasakujeme a tím podzemní rezervoár doplňujeme. Úplně jsme tím otočili koloběh vody v území.
Pavel Sovička, Panattoni: Jsou různé technologie, my například nejvíce používáme otevřené zemní poldry – vykope se velká díra během fáze hrubých terénních úprav a poté se realizuje potrubí a odlučovače ropných látek, díky kterým se voda dostane do retenční nádrže. Boky retenční nádrže jsou zhutněny, mohou být osázeny lokálními vodomilnými rostlinami nebo zatravňovacími tvárnicemi. V retenční nádrži se poté instaluje čerpací stanice, která zaručí, že v případě velkých dešťů se retenční nádrž včas vypustí, aby byla schopná pojmout další srážkovou vodu. Dalším z příkladů může být prefabrikovaná akumulační nádrž (např. z betonu), která je umístěna v podzemí a nemá vsakovací schopnosti. A v případě, že pozemek nedisponuje vhodně velkou plochou pro otevřenou povrchovou vodní nádrž, mohou se použít plastové vsakovací bloky, které se umístí pod povrchem.
Robert Sgariboldi, 108 Agency: Nejedná se o nádrže v pravém slova smyslu – jejich podloží jsou nejčastěji přírodní s drenáží umožňující efektivní vsakování dešťové vody do podloží. Například v konkrétním případě Panattoni Parku v Pavlově u Prahy musel developer také zajistit zakrytí nádrže sítí proti vodnímu ptactvu, neboť se jedná o lokalitu ve vzletovém koridoru Letiště Václava Havla v Praze. Pod okrajem nádrže bývají přepady sloužící k odvedení teprve až skutečně nadbytečné vody do kanalizace.
Martin Vaidiš, CTP: Pokud se jedná o otevřenou retenční nádrž, jedná se v podstatě o vykopanou jámu se stěnami vytvořenými svahováním, která je buď vyplněna folií, pokud se neuvažuje se vsakem, nebo s propustným dnem. V případě stavby podzemní trubní retence se jedná o sklocementové, plechové nebo betonové trouby o průměru 1000 mm a více, které se ukládají v souladu s požadavky výrobce systému, obecně se ukládka neliší od jiného potrubí.
Tomáš Kubín, P3: Kapacity retencí v průmyslových areálech jsou obrovské, takže se zcela jistě nejedná o předvyrobené nádrže na akumulaci dešťových vod tak, jak je známe třeba z rodinných domků. Je více druhů retencí (např. průleh se vsakem, otevřená povrchová retence, podzemní retenční nádrž, podzemní trubní retence atd.) a dle toho se odlišuje také postup realizace. Retenční nádrž musí splňovat požadavky norem, tedy především zabránit nekontrolovatelnému odtoku dešťových vod z řešeného území, případně poskytnout dostatek času pro vsak dešťových vod v místě spadu.
K čemu všemu slouží voda z retenčních nádrží?
Jaroslav Kaizr, Demaco: Vodu z retenční nádrže bez nutnosti dalšího čištění lze použít pro zavlažování zeleně nebo pro doplnění nádrží stabilního hasicího zařízení. Pokud je voda dále vyčištěna v čističce, lze tuto vodu použít například i ve výrobní technologii pro chlazení nebo pro splachování toalet.
Pavel Sovička, Panattoni: Voda svedená do retenčních nádrží pomáhá udržet vodu v místě spadu, ta se poté opět vypaří lokálně, takže se přibližujeme ke stavu, kdy na pozemku byla pouze zeleň a nenarušuje se tak malý vodní cyklus (např. ve městech, kde je většina ploch zpevněných, malý vodní cyklus vlastně vůbec neexistuje). A pokud se jedná o otevřenou retenční nádrž typu poldr (naše nejčastější řešení), pak ustálená hladina vody přispívá ke snížení efektu tepelného ostrova a zlepšuje mikroklima v okolí - jak pro zvířata, tak i pro nás, pro lidi.
Robert Sgariboldi, 108 Agency: Voda z retenční nádrže se má primárně lokálně vsáknout do podzemních vod a k dalšímu užití není určena. Pokud se má v lokalitě dále užívat (jako šedá voda pro uživatele), je potřeba dodatečné technologie k jejímu čištění, filtraci a navrácení do oběhu užitkové vody v budově.
Martin Vaidiš, CTP: Vodu z retenčních nádrží se snažíme maximálně zasakovat, v několika projektech u nádrží se stálou hladinou je tato voda využívána jako požární nádrž nebo slouží pro zlepšení prostředí a je součástí sadových úprav (Office Park Spielberk). Pro závlahy je využíváme v našem parku Bor u Tachova.
Logistika č. 2/2024
