Shodou okolností se na mě minulý týden obrátila jedna dlouhodobě spřátelená dopravní firma s dotazem/problémem, který se stal předmětem tohoto zamyšlení.

Původní dotaz totiž zněl: Může nám pojišťovna odmítnout provést pojistné plnění, když máme v naší pojistné smlouvě sjednáno i možné uplatnění článků 24 a 26 Úmluvy CMR, ale v konkrétním případě sice byl zasílatelem požadován zvláštní zájem na dodání zásilky v konkrétním čase (jak jinak než pro automotive…), ale zasílatel s námi nesjednal (respektive odmítl sjednat) žádný příplatek k přepravnému?

To se týká těch ustanovení Úmluvy CMR, ve kterých je řešeno patrně jedno z nejcitlivějších a přitom v praxi stále nejaktuálnějších témat. Jde o možnosti použití vyšší odpovědnosti dopravce. Tedy vyšší odpovědnosti dopravce, než stanovuje její běžně používaný limit, který je 8,33 SDR (česky ZPČ − zvláštní práva čerpání) na jeden kilogram hrubé hmotnosti ztracené, zničené nebo poškozené zásilky.

V této souvislosti raději ještě připomeňme, že veškerá ustanovení Úmluvy CMR mají kogentní (závazný) charakter. To znamená, že ustanovení přímo v Úmluvě CMR obsažená nelze jakkoliv jinak upravit (například smluvně). Nelze je ale ani obcházet či nerespektovat. Všechna ujednání, která by se přímo nebo nepřímo odchylovala od znění Úmluvy CMR, by byla neplatná a právně neúčinná.

Náhradová povinnost dopravce a její limitace

Náhradová povinnost dopravce v MKD je limitována (jak již bylo zmíněno částečně výše) ustanoveními článku 23 Úmluvy CMR. Kdyby však dopravce MKD způsobil škodu úmyslně (respektive způsobem rovnocenným úmyslu), pak by se na něho žádná omezení nevztahovala.

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 80 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Jste předplatitel tištěného titulu? Proveďte aktivaci.