Čtyřikrát až šestkrát se do roku 2050 zvýší poptávka po vodíku. Hlavními tahouny v příštích třiceti letech tohoto růstu budou silniční, námořní a letecká doprava a také nové průmyslové aplikace. Vyplývá to ze zprávy poradenské firmy McKinsey.
Důvodem pro nástup vodíku a dalších nízkouhlíkových paliv jsou cenové skoky u tradičních komodit v rámci ekonomického oživení po pandemii covid-19 a následném konfliktu Ruska proti Ukrajině.
Vodík se podle studie bude v roce 2035 spolu se syntetickými palivy podílet na energetickém mixu 32 procenty, do roku 2050 by tento podíl měl vzrůst na 50 procent. Růst příštích 14 let potáhne zřejmě především silniční doprava, kde elektrické vozy na palivové články pravděpodobně vytlačí konvenční dieselové nákladní vozy.
Po roce 2035 by se vodík mohl etablovat i v letectví nebo námořní dopravě v podobě odvozených paliv, jako je syntetický petrolej nebo čpavek.
Čistý vodík bude hrát prim
Do roku 2035 se podíl dodávek vodíku, které v současnosti tvoří z téměř 100 procent takzvaný šedý vodík, posune na 60 procent ve prospěch čistého vodíku. Do roku 2050 pak podíl čistého vodíku vzroste na 95 procent. Důvodem bude pokles výrobních nákladů i podpora jednotlivých vlád k přijetí vodíkových technologií. Jen loni se počet oznámených projektů na výrobu čistého vodíku ztrojnásobil.
Vlastní vodíkovou strategii má v současnosti přijatou okolo 40 zemí. Právě vládní podpora spočívající například v nástrojích pro snižování emisí oxidu uhličitého povedou k nástupu vodíku v oblastech, kde dosud nebyl plně konkurenceschopný.
Jedním z tahounů vodíkové ekonomiky ve světě je japonská Toyota, která již několik let vyvíjí dopravní prostředky na vodík. Vedle aut jako je sériová Mirai nebo nákladní vozy jde o vlaky na palivové články nebo lodě. Zabývá se ale celým ekosystémem založeném na vodíku. Jako pilotní projekt Toyoty slouží vodíkové město budoucnosti Woven City.